Bible - 7.
(2,14) Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím.
(3,3) Patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a svár, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?
(3,18–19) Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým.
Moudrost tohoto věku je bláznovstvím.
(6,12) „Všechno je mi dovoleno“ – ano, ale ne všechno prospívá. „Všechno je mi dovoleno“ – ano, ale ničím se nedám zotročit.
(6,18–19) Varujte se smilstva! Kdo se dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu.
Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem?
(7,1) Je pro muže lépe, když žije bez ženy.
(7,8) Svobodným a vdovám pravím, že je pro ně lépe, když zůstanou tak jako já.
(7,23) Nebuďte otroky lidí!
(7,27–28) Jsi bez ženy? Žádnou nehledej.
Když se oženíš, dolehne na tebe tíseň tohoto času.
(7,33) Ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen.
(7,37–38) Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou vlastní vůli a pevně se rozhodl, že se neožení, jedná dobře.
Takže kdo se neožení, udělá lépe.
(8,4) Modly ani bohové tohoto světa nic nejsou.
(8,7–8) Ale všichni nemají toto poznání. Někteří jsou až podnes tak zvyklí na modly, že jedí maso jako oběti modlám; jejich svědomí je nejisté, a proto je poskvrněno.
Pokrm nás Bohu nepřiblíží; nejíme-li obětované maso, nic neztrácíme, jíme-li, nic nezískáme.
(8,13) A proto: je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu.[1]
(10,14) Utíkejte před modlářstvím.
(10,29) Proč by moje svoboda měla být souzena cizím svědomím?
(11,17) Shromažďujete se spíše ke škodě než k prospěchu.
(15,19) Máme-li naději v Kristu, jsme nejubožejší ze všech lidí!
(11,19–20) Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné.
Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře.
(12,11) Propadl jsem nerozumu – ale k tomu jste mě donutili vy!
(4,27) Raduj se, neplodná, která nerodíš, jásej a volej, která nemáš bolesti.
(5,7) Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy?
(5,19–21) Skutky lidské zlovůle jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost,
modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, rozpory, rozkoly,
závist, opilství, nestřídmost a podobné věci.
(5,24) Ti, kteří náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali sami sebe se svými vášněmi a sklony.
(4,14) Až nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu.
(4,18–19) Lidé mají zatemnělou mysl a odcizili se životu pro svou nevědomost a zatvrzelé srdce.
Otupěli, propadli bezuzdnosti a s chtivostí dělají hanebné věci.
(4,22–25) Odložte dřívější způsob života, staré lidství, které hyne klamnými vášněmi,
obnovte se duchovním smýšlením,
oblečte nové lidství, stvořené k spravedlnosti a svatosti pravdy.
Proto zanechte lži a mluvte pravdu.
(5,6–7) Nenechte se od nikoho svést prázdnými slovy.
Proto s nimi nemějte nic společného.
(5,11–13) Naopak je nazývejte pravým jménem.
O tom, co oni dělají potají, je odporné i jen mluvit.
Když se však ty věci správně pojmenují, je jasné, oč jde.
(5,15–18) Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří;
nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.
Proto nebuďte nerozumní.
A neopíjejte se vínem, což je prostopášnost.
(2,14–15) Všechno dělejte,
abyste byli bezúhonní a ryzí, bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět.
(3,19) Jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně.
(2,8) Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích a na vesmírných mocnostech.
(2,20) Proč si necháváte předpisovat?
(2,22–23) Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí.
Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev sebeponižování, ale nic neznamenají.
(3,5) Umrtvujte své sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou.
(3,8–10) Odhoďte to všecko.
Svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky
a oblečte nového, který dochází pravého poznání.
(2,3–4) Dojde ke vzpouře proti Bohu a objeví se člověk nepravosti, Syn zatracení.
Ten se postaví na odpor a „povýší se nade všecko, co má jméno Boží“ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce se bude vydávat za Boha.
(2,9–10) Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky
a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila.
(2,12) Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.
(1,6–7) Někteří se dali na prázdné řeči.
Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví.
(6,9–11) Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby.
Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili a způsobili si mnoho trápení.
Ty však se tomu vyhýbej!
(2,16–17) Planým řečem se vyhýbej. Neboť takoví lidé půjdou stále dál
a jejich učení se bude šířit jako rakovina.
(2,21) Kdo se od těch falešných nauk očistí, bude vznešený, připravený ke každému dobrému dílu.
(2,23) Nepouštěj se do hloupých sporů, v jakých si libují nepoučení lidé; víš, že vedou jen k hádkám.
(3,1–5) Věz, že nastanou zlé časy.
Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví,
bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému,
zrádní, bezhlaví, nadutí,
budou se tvářit jako zbožní, ale svým jednáním to budou popírat. Takových lidí se straň.
(3,8) Jsou to lidé se zvrácenou myslí.
(4,3–5) Lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním.
Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím.
Avšak ty buď ve všem střízlivý.
(1,10–11) Je mnoho těch, kteří vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce.
Těm je třeba zavřít ústa. Pro hanebný zisk učí tomu, co se nepatří.
(1,16) Prohlašují, že znají Boha. Jsou však odporní.
(2,7–8) Ty sám dávej dobrý příklad. Tvé učení ať je nezkažené, důvěryhodné,
ať je to zdravé a nepochybné slovo, aby protivník byl zahanben.
(3,9–11) Hloupým sporům, rozbrojům a hádkám se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu.
Sektáře se zřekni;
je jasné, že takový člověk je převrácený, a tak sám nad sebou vynáší soud.
(2,6) Co je člověk, že ho máš na mysli, a Syn člověka, že na něj hledíš?
(2,8) Nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Nyní ovšem ještě nevidíme, že by mu vše bylo podmaněno.
(3,8) Jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to zlo, které si nedá pokoj, plné smrtonosného jedu.
(3,13–14) Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost.
Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě.
(3,16) Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatnost.
(5,5) Žili jste rozmařile a hýřili jste na zemi, vykrmili jste se – pro den porážky!
(1,20) Toho si buďte především vědomi, že žádné proroctví v Písmu nevzniká z vlastního pochopení skutečnosti.
(2,1–3) V Božím lidu bývali ovšem lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky.
A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení.
Ve své hrabivosti budou vám předkládat své výmysly, aby z vás těžili.
(2,14) Srdce mají vycvičené v hrabivosti; jsou to synové prokletí.
(2,17–19) Takoví lidé jsou jako prameny bez vody.
Řeční prázdně a nabubřele a svádějí ty, kdo se vymaňují ze života v klamu.
Slibují jim svobodu, ale sami jsou služebníky záhuby. Co se člověka zmocní, tím je zotročen.
(3,17) Střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem lidí a neodpadli od vlastního pevného základu.
(2,2–3) Vím o tvých skutcích, o tvém úsilí i tvé vytrvalosti; vím, že nemůžeš snést ty, kdo jsou zlí, a shledal jsi, že jsou lháři.
Máš vytrvalost a nepodlehls únavě.
(2,23) Poznají, že já vidím do nitra i srdce člověka, a každému odplatím podle činů.
(3,11) Drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřín vítěze.
(9,4) Kobylky dostaly rozkaz neškodit trávě na zemi ani žádné zeleni ani stromoví, jenom lidem.
(9,15) Tu byli rozvázáni čtyři andělé, připravení na hodinu, den, měsíc a rok, kdy mají pobít třetinu lidí.
(9,18) Trojí pohromou – ohněm, dýmem a sírou ze svých tlam – usmrtili třetinu lidí.[2]
(9,20–21) A přesto se ostatní lidé, kteří v těch pohromách nezahynuli, neodvrátili od výtvorů svých rukou; nepřestali se klanět modlám;
neodvrátili se od svých vražd, necudností ani krádeží.
(10,11) Tehdy jsem slyšel: „Je třeba, abys znovu prorokoval proti mnoha národům, kmenům, jazykům i králům.
(11,18) Přišel hněv tvůj, čas, abys soudil mrtvé, služebníky, proroky a všechny, kdo jsou svatí, malé i velké; abys zahubil ty, kdo hubili zemi.“
(13,16–18) Stát Šelma nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch,[3]
aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.[4]
To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.
(14,4–5) Vykoupeni jsou ti, kdo neporušili svou čistotu se ženami a zůstali panici.
Z jejich úst nikdo neuslyšel lež; jsou bez úhony.
(14,11) Dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před člověkem šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno.
POZNÁMKY:
[1] Je-li jídlo kamenem úrazu pro mého bratra, nechci už nikdy jíst maso, abych nepřivedl svého bratra k pádu (srovnej i Římanům 14,21). – Původní kontext je sice zcela jiný, ale dosadí-li se za slovo „bratr“ náš zvířecí bratr (což nejsou všechna zvířata našimi bratry, či alespoň našimi příbuznými?), dává verš opět jiný (lepší) význam. – Pozn. Mis.
[2] ... usmrtili třetinu lidí. – Přesně tolik činí poměr světové křesťanské populace (33%). – Pozn. Mis.
[3] ... na pravé ruce nebo na čele cejch ... – „Cejchem“ lze rozumět z reálných věcí buď průkaz totožnosti nebo podkožní identifikační čip, případně též jizvu po očkování. – Pozn. Mis.
[4] ... aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen číslicí ... – tj. ten, kdo nemá číslo svého bankovního účtu. – Pozn. Mis.