Misantropova knihovna

Vůdcův hlavní stan, 5. 11. 1941 večer

“Konec války bude svržením z nebes: bude svržením Židů. V Židech si egoismus vytvořil lidské zosobnění. Jejich egoismus jde tak daleko, že nejsou schopni zemřít ani pro své nejvlastnější zájmy. Duchovní zájmy nemají. Jestliže se u nás zabývali duchovními záležitostmi, pak proto, že to patřilo k dobrému tónu, anebo že do nich mohli ukládat peníze. Nemají ani smysl pro umění, ani výchovu srdce, jinak by museli v místech své koncentrace dosáhnout enormně vysoké kulturní úrovně. Norimberk neměl po 400 let – až do roku 1838 – žádné Židy: důsledkem je jeho dominantní postavení v německé kultuře. Židi mezi sebou se po tři sta let navzájem požírali. My tomu říkáme filosofie, oni rabulistika.¹ To, co je u nás hluboké pronikání do těžko prozkoumatelných zón přírody a metafyziky, a co nelze tudíž snadno postihnout slovy, to se židi pokoušejí zvládnout převracením pojmů. Židi mají nepředstavitelné nadání na komolení věcí. Zjistili, že Árijci jsou hloupí na to, aby oblékli představy Boha do určité dogmatiky, ale jinak strpí všechno, co se nazývá náboženstvím. Kdo nevěří v onen svět, nemá s náboženstvím nic společného. Trikem židovství bylo, že se vloudilo jako náboženství, aniž by jím bylo. Mezitím Židi uspořádali rasové učení do systému a lžou. V určitém směru je to vývojový stupeň lidstva. Židi neučinili ze slova výraz myšlenky, naopak, slovo slouží k zastření toho, co si myslí. Lež je bojová síla Židů. V každém životním zápase podlehnou, jen v jednom mají převahu: lžou s jedinečnou bezohledností. Lidé říkají, že Židi jsou nadaní; ne to není žádné nadání spekulovat s cizími hodnotami; pouze podvádějí. Tak třeba uvidím u soukromníka obraz, považuji ho za Tiziana, řeknu, co si myslím, a udělám nabídku. Ale Žid zamlčí, že obraz považuje za Tiziana, pohaní ho jako bezcenný a bez zábran ho prodá s 5000% ziskem. Namluvit lidem, že má něco cenu, co cenu nemá, a naopak, to není chytrost. Židi nedokážou vyřešit ani tu nejmenší hospodářskou krizi. Překrucují přirozeně věci tak dlouho, až široké masy, které myslí primitivně, přestanou správně chápat. Mluví dokola otřepané pravdy tak dlouho, až ten druhý utone v přívalu slov. Rozmotáte-li ty řeči, přijdete na to, že to byl naprostý nesmysl. Židi používají řeč, aby ohlupovali jiné. K tomu jsou zakládány univerzitní katedry. Teorie života praví: ‚Vytvoř si něco, abys něco měl.‘ A cenu má jen to, co slouží životu. Ano, ale za tuto moudrost nikdo nezaplatí, protože si řekne: ‚To vím také.‘ Jenže Židi si dají zaplatit za kecy. Jejich svět se zhroutí, když je odmítnete následovat; v okamžení je všechno pryč. Vždycky jsem říkal, že Židi jsou nejhloupější ďáblové na světě. Nedali světu ani jednoho skutečného hudebníka, myslitele, žádné umění, nic, vůbec nic! Jsou to lháři, padělatelé, podvodníci. Pokud to někdo z nich někam dotáhl, pak jen prostoduchostí svého okolí. Židi, kdyby je Árijci neumyli, by pro špínu neviděli na oči. My můžeme žít bez Židů, ale oni bez nás ne. Až si toto Evropa uvědomí, velice rychle vznikne pocit evropské solidarity. Teď žijí Židé jen z toho, co zničí.“

Vůdcův hlavní stan, 23. 9. 1941 večer

“Když se někdo ptá, jakým právem rozšiřujeme germánsko-německý prostor na východ, odpovídám: Už poznání nutnosti obsahuje právo. Když se někdo pokusí a uspěje, pak mu právo na to přizná celý svět. Je nesmysl, aby se vysoce vyspělý národ tlačil na nedostatečném prostoru, kde se sotva dokáže uživit, zatímco níže stojící ruská masa vlastní v nekonečných prostorách půdu patřící k nejlepším na světě. My zde pracně získáváme půdu z moře, vysušujeme bažiny, zatímco na Ukrajině na nás čeká nevyčerpatelně úrodná černozem, mnohdy až 10 metrů hluboká. Musíme vytvořit podmínky, které by našemu lidu umožnily rozmnožování, kdežto u Rusů útlum. Kdyby nepřišla tato válka, tak by Říše ani za deset let neměla o mnoho víc obyvatel než dnes, počet Rusů by však mocně vzrostl. Země se bude točit dál, ať už zahyne tygr, který zaútočil na člověka, nebo ať člověk podlehne tygrovi. Silnější se prosadí. To je a vždy bude zákon přírody. Když církev předestírá člověku údajná lákadla onoho světa, aby mu ulehčila umírání, pak my se soustřeďujeme na vytváření života, který by stálo za to žít. To vyžaduje přizpůsobení se přírodním zákonům a budeme-li hlásat jen tyto naše zásady, pak budeme dlouhodobě silnější než církev. Národní socialismus se ale nikdy nesmí opičit po náboženských kultech; pro něj platí jen jedno: vybudovat vědecké učení, které nebude ničím jiným než kultem rozumu. Úkolem je výchova lidí tak, aby viděli v životě to krásné a opravdu nádherné, a ne aby ukvapeně kritizovali a skuhrali. Krásu chceme vychutnávat plnými doušky, jí se chceme držet a vyhýbat se všemu, co podle lidského soudu škodí našim soukmenovcům. Škodím-li nyní Rusům, pak proto, že jinak by oni škodili mně. Tak to dělá i Pámbíček: vrhne masy lidí na Zemi a pak se musí každý starat sám, jak by přežil; jeden na úkor druhého; z toho plyne jediný závěr: zvítězí silnější. To je přece ten nejrozumnější řád; kdyby tomu bylo obráceně, nevzniklo by vůbec nic. Když se nepřizpůsobíme přírodním zákonům a neprosadíme se právem silnějšího, tak nás jednoho dne sežere dravá zvěř a později sežere dravou zvěř hmyz a nakonec zůstanou mikrobi.“²

Vůdcův hlavní stan, 11. - 12. 7. 1941

“Myslím si, že ten, kdo se dívá na přírodu s otevřenýma očima, stane se tím nejzbožnějším člověkem; ne ve smyslu církevní zbožnosti, nýbrž na způsob vnitřního sebepoznání. Koncem minulého století prohlašoval liberalismus, svedený pokroky přírodních věd a techniky, že člověk je pánem přírody, že brzy ovládne i vzduch atd. A přitom stačí, aby přišel orkán, a všechno se zboří jako domeček z karet. My maximálně poznáme zákony, podle nichž se odehrává život přírody; budeme moci využít ve svůj prospěch znalostí zákonů přírodních věd; ale na to, jak tyto zákony fungují, na to nepřijdeme.“

Vůdcův hlavní stan, 11. 1. 1941 večer

“Nevím nic o onom světě a jsem natolik upřímný, že to přiznávám. Jiní lidé tvrdí, že o tom něco vědí, a já jim nemohu dokázat, že tomu tak není. Venkovské panímámě nechci svou filosofii vnucovat. Církevní nauka je také svého druhu filosofie, přestože neusiluje o pravdu. Nevadí to, protože lidé neumějí uvažovat o velkých věcech. Všechno pak vyúsťuje v poznání bezmoci člověka vůči věčným přírodním zákonům. To není škodlivé; hlavní věc, když dojdeme k poznání, že záchrana člověka spočívá v tom, aby se pokoušel o pochopení božské Prozřetelnosti a nemyslel si, že se může těmto zákonům vzpírat. Když se člověk pokorně podřídí zákonům, pak je to nádherné.“

Vůdcův hlavní stan, 1. - 2. 12. 1941

"Člověk se může děsit toho, jak v přírodě jeden požírá druhého. Mouchu sežere vážka, tu spolkne pták, toho pak zabije větší živočich; ten největší pak, až zestárne, se stane obětí baktérií a konečně i je potká jejich osud. Kdybychom měli možnost miliónnásobného zvětšení, objevili bychom nové světy; všechno na světě je tak malé, jak je malé podle toho, jak to vidíme ve srovnání s malými nebo většími věcmi. Jedno je jisté: změnit to nelze. I když si vezmete život, vrátíte se zpět do Přírody jako látka i jako duch a duše. Ropucha neví, čím byla předtím, a my to o sobě taky nevíme. Proto si říkám, že jediné, co můžeme udělat, je zkoumat zákony Přírody, abychom se nestavěli proti nim; říká se tomu vzdorovat nebesům. Chci-li věřit nějakému božskému přikázání, pak to může být jen jedno jediné: zachování druhu. Není správné příliš přeceňovat život jednotlivce: kdyby byl jeho život tak veledůležitý, nezahynul by. Moucha naklade milióny vajíček a všechna zajdou; ale: mouchy zůstávají! Zachováno nemusí být vypracované poznání, nýbrž podstata krve, z níž poznání pochází.“

Vůdcův hlavní stan, 28. - 29. 12. 1941

“V přírodě zanikne všechno, co není životaschopné, co je slabé; jen člověk zachraňuje a vychovává životaneschopné jedince. Je velkou tragédií, že chápeme věci v jejich bytí, ale to bytí nám zůstává hádankou. Víme, že prvek ze skládá z tolika a tolika atomových jader, ale: proč to všechno? Proč je Slunce, proč hvězdy? V okamžiku, kdy dospějeme k poslední otázce, k tomu ‚Proč?‘, vše vyústí v představu Všemocné síly. Až v Linci postavím hvězdárnu, dám na ni napsat: ‚Nebe oslavuje Věčnost!‘ Je krásné, že člověk pro to našel jeden pojem – Bůh! Všesíla, tvořící světy, jistě přidělila každé jednotlivé bytosti úkol. Vše se odehrává tak, jak se odehrávat musí!“

Vůdcův hlavní stan, 27. 2. 1942 v poledne

“Myslím, že Prozřetelnost obdaruje vítězstvím toho, kdo správně používá daru mozku. Všechny právní otázky, vynalezené juristy, nehrají v přírodě žádnou roli. Někdy i minulost došla k poznatkům vyšší zákonnosti světa: ‚Pomoz si sám, a pak ti i Bůh pomůže!‘ To je poznání, že člověk je strůjcem svého štěstí, nebo neštěstí. To, v čem má člověk náskok před zvířaty, ten snad nejnádhernější důkaz nadřazenosti člověka, je jeho poznání, že musí existovat jakási Síla Stvoření. Stačí, aby se člověk podíval do teleskopu nebo do mikroskopu: tady vidíte, že lidé mají schopnost k pochopení těchto zákonů. Ale současně je to nutí k pokoře! Jakmile je však tato Síla identifikována s nějakým fetišem, a tento fetiš selže, pak se zhroutí celá představa o Bohu.“

POZNÁMKY: