Vétálapaňčavimšatiká
VÉTÁLAPAŇČAVIMŠATIKÁ
aneb
PĚTADVACET (VYPRÁVĚNÍ) DÉMONOVÝCH1
(výpisky)
Mysl hrdinů je drahokam tvrdší než diamant.
*
Ušlechtilí nepřestanou, dokud slib svůj neprovedou.
*
Strom vášní má obyčejně kořeny ve styku se špatnými lidmi.
*
Srdce ušlechtilých je hluboké jako moře; i když provedou čin, jemuž není rovno, ani slůvkem se o něm nezmíní.
*
Únava nepronikne do statečného srdce, které chrání krunýř odvahy.
*
Všeho dosáhne na světě pevný a odhodlaný člověk.
*
Kdo by směl zachránit obyčejný kámen tím, že za něj dá drahokam! Vesmír je naplněn tvory, kteří litují jen sebe, málo je však takových, kteří cítí s bližními!
*
Ach, soucitný, kterýs obětoval život pro druhé! Jak jsi mohl spáchat tak nerozvážný čin!
*
Z nebe se snesl déšť květů a na obloze radostně zavířily božské bubny.2
Garuda3 se uklonil Džímútaváhanovi a pravil: „Vynikáš nad všechny lidi! Projevil jsi ušlechtilost nikdy dřív nevídanou a vykonal jsi podivuhodný čin, který vzbuzuje úžas ve třech světech4 a provždy zůstane zapsán na stěnách Brahmova vejce.5
Zvol si jakékoli přání a já ti je splním.“
„Slituj se nad hady a už je víc nepojídej!“ pravil jinoch.
„Staň se!“ pravil Garuda.
*
Muži ušlechtilé povahy spíše sejdou ze života, nežli z cesty dobra!
*
Krále lze ovládat tak těžko jako slona v říji. Zatouží-li po rozkoši, rozrazí pouta a ohrady práva. Jeho rozvahu odplavila svatá voda,6 kterou naň kněží při korunovaci vylili. Vějíře, kterými je ovíván, zahánějí od něho poučky, které mu starci vštípili. A královský slunečník7 brání, aby k němu pronikly nejen paprsky sluneční, ale i pravda! Nevidí správnou cestu, protože ho oslepuje smršť blahobytu.
*
Ušlechtilý nezanechá započatého díla, i když je velmi nesnadné!
*
Poustka byla plna kajícníků. Svázanými vlasy a šaty z lýka se podobali stromům. Mezi nimi zářil mudrc Kanva,8 obklopen poustevníky, jako je měsíc obklopen planetami. Panovník se přiblížil a v úctě padl k nohám mudrci, aby mu vzdal úctu. Asketa ho přijal pohostinně.
Když si král odpočinul, řekl mu mudrc: „Rád bych ti, králi, poradil něco, co ti bude k prospěchu. Víš, jakou hrůzu cítí tvorové před smrtí. Proč tedy bez potřeby vraždíš ubohou zvěř? Tvůrce dal kšatrijům9 zbraň, aby chránili slabé a hubili jejich nepřátele. Těš se ze své moci, buď štědrý a slavný po celém světě, ale zanech lovecké vášně, ničivé zábavy smrti, která hubí vraha i jeho oběť. Proč se oddávat lovu, který ti přináší jen škodu! Což jsi neslyšel, co se přihodilo Pánduovi?“10
Rozvážný král vyslechl s potěšením řeč moudrého Kanvy a odpověděl: „Prokázal jsi mi velkou milost, pane, žes mě poučil. Ode dneška se vzdávám lovu, zvěř může být beze strachu.“
„Jsem rád,“ řekl mudrc, „že slibuješ šetřit tvorů.“
*
Nemluvím s pomatenou myslí, má slova mají smysl. Lidské tělo je plno nevýslovné nečistoty; je hnusné již svým zrozením, je polem neštěstí a za krátký čas pomíjí. Proto prohlašují moudří, že v kolotání životů jediným bohatstvím je získání zásluhy pomocí bezcenného těla.
*
Jak jsou směšní ti, jež oklamalo pomíjející tělo, hnusné, plné nemocí a bolů! Jaká to divná touha uchovat tělo na tomto světě, kde i Brahma,11 Indra,12 Višnu,13 Rudra14 a jiná božstva musí zahynout!
*
Srdce velkých mužů je pevné a nepoddajné jako hlubiny mořské!
*
„Rozrušen jsem dnes bloudil z místa na místo, až jsem se dostal na hřbitov. Na zemi jsem spatřil mrtvého člověka. Záviděl jsem mu jeho osud, neboť jsem si myslil, že je šťasten. Zbavil se břemene běd a teď si odpočívá, říkal jsem si v tom okamžiku, a rozhodl jsem se, že zemřu.“
„Příteli, řekni mi,“ pravil neznámý, „proč se cítíš tak nešťasten? Jsi přece učený člověk. Štěstí vzniká z dobrého činu, neštěstí ze špatného, ne jinak.“
„Proč se sužuješ a trápíš, bratře, nad tím, že nemáš peníze?“ řekli dva mladší. „Jsi přece moudrý. Nevíš, že se majetek rozplyne jako podzimní mrak? Zda štěstěna nebo nevěstka zůstane někdy někomu věrná? I když je získáme a usilovně střežíme, necítí k nám náklonnost, ale zůstávají našimi nepřítelkyněmi.“
*
Zda se dožije štěstí, kdo vyvolá k životu zlo? Moc, třeba s velkým úsilím získaná, nepřináší štěstí, ale záhubu. Strom úsilí nosívá plody, jen když zdravý kořen je stále zaléván vodou vědění do jímek moudrosti.
*
Znáš příčiny a následky, a nevíš, že fata morgana života15 se rozplyne jako bublina na vodě? Nebyli ušetřeni ani králové, i když vojsky zaplavili celé země. Užívali radostí světa, byli uctíváni jako bozi, spočívali na lehátkách zdobených drahokamy, bavili se na půvabných střechách paláců, kde se rozléhaly zvuky hudby, obklopovali se krásnými ženami a natírali se santalovou mastí,16 ale i oni leželi opuštěni na hranici, když přišel konec. Hltavé plameny je strávily na hřbitově za pláče pozůstalých a jejich zbytky pohltili šakalové.
*
Odvahou rek překonává
nejstrmější horské štíty –
jím nic nemůže tu pohnout,
i když svět se v zkázu řítí.
SOUVISEJÍCÍ ODKAZ:
VYSVĚTLIVKY:
1 Vétálapaňčavimšatiká – (sanskrt) v překladu doslova znamená „pětadvacet (vyprávění) démonových“ je rovněž součástí Sómadévova Oceánu příběhů. Slovem vétála se označuje druh démona, který žije obvykle v těle mrtvoly. Vétálové jsou proto zpravidla vyvoláváni a uctíváni na pohřebištích, kde se nejčastěji zdržují. Obětí a uctíváním může si člověk tohoto démona podrobit a stát se jeho pánem. Nejvyšší obětí je oběť lidská.
2 déšť květů – bohové často ukazovali svou přízeň nebo svůj souhlas s vykonaným činem deštěm květů nebo vířením nebeských bubnů.
3 Garuda – král ptáků, na němž létá bůh Višnu; syn Kašjapův a Vinaty. Jeho matka se vsadila s Kadrú, druhou ženou Kašjapovou a matkou hadů, že kůň vyšlý z moře při kvedlání oceánu má bílý ohon. Podmínkou bylo, že kdo sázku prohraje, bude sloužit druhému v otroctví. Kadrú pohnula své syny k tomu, že obklopili ocas koně tak, že vypadal jako černý, a Vinatá se stala otrokyní Kadrú. Byla z otroctví vykoupena ambrosií, kterou její syn Garuda za tím účelem uloupil bohům a přinesl na výměnu hadům. Od té doby se však stal král ptáků úhlavním nepřítelem hadů. Jeho síle nedovedl nikdo odporovat, neboť věštbou bylo při jeho zrození určeno, že bude stejně mocný jako bůh Indra. Věštba také hlásala, že pokolení hadů zachrání Džímútaváhana, pán vidjádharů. Hadi podle indické mythologie mohli na sebe brát také lidskou podobu.
4 tři světy – tj. nebe, země (někdy i vzduch) a podsvětí.
5 Brahmovo vejce – je vesmír. Podle jedné legendy vznikl bůh Brahma z vejce, jehož skořápka tvořila hranice vesmíru.
6 svatá voda – král byl při korunovaci polit vodou ze svatých míst.
7 slunečník – byl odznakem královské moci.
8 Kanva – známý mudrc, často uváděný v epické literatuře.
9 kšatrija – příslušník druhé kasty – kasty válečníků. Kšatrijové tvořili většinu vládnoucích rodů ve staré Indii.
10 Pándu – otec pěti synů, slavných hrdinů Mahábháraty. Na lovu zastřelil pářící se párek antilop a byl za to ršim, který na sebe vzal podobu antilopy, proklet, že zemře také při souloži. Kletba se později vyplnila.
11 Brahma – první božstvo svaté trojice hinduismu, nejvyšší bytost. Jeho úkolem bylo stvořit tento svět. Byl zrozen z lotosu; jezdí na labuti. Jako každý bůh, podléhá i Brahma koloběhu životů a jeho vláda trvá jen po dobu jednoho světového období (kalpy). – Kalpa je perioda světa. Po tuto dobu země trvá, pak zaniká a je vytvořena znovu. Je to doba 432 milionů let, zvaná také „den Brahmův“.
12 Indra – král bohů, vládce nebe. V nejstarších staroindických památkách nejvyšší bůh, později ustupuje do pozadí. Je stále vládcem bohů, je však nižším božstvem než trojice Brahma – Višnu – Šiva. V jeho nebi (sans. Svarga) je hlavním městem Amarávatí. V zahradách tohoto města stojí korálový strom Páridžáta, který vystoupil z moře během kvedlání oceánu a splňuje všechna přání. Indrovou zbraní je hromový klín, jímž drtí všechny nepřátele bohů. Indrovými odvěkými nepřáteli jsou asurové, s nimiž neustále svádí kruté boje; nevychází z nich vždy jako vítěz. V jeho službách jsou víly apsarasy a pěvci gandharvové.
13 Višnu – druhé božstvo indické svaté trojice Brahma – Višnu – Šiva. Jeho hlavním úkolem je udržování světa. Proto v době, kdy hrozí zemi nějaké nebezpečí, sestupuje na ni Višnu v různých podobách a zachraňuje ji. Jeho inkarnací (avatárů) bylo mnoho; pozdější dogmatika jich uvedla v systém celkem deset: 1. V podobě ryby zachoval Višnu lidský rod tím, že zachránil Manua před potopou. 2. Jako želva sloužil za podstavec hoře Mandaře, kterou bohové kvedlali mléčný oceán, aby získali nápoj nesmrtelnosti. 3. Jako kanec vyzdvihl zemi z hlubin, kam ji uvrhl démon. 4. Jako polo-člověk, polo-zvíře (lev) zabil strašného démona, který nemohl být usmrcen ani člověkem, ani zvířetem. 5. Višnu jako trpaslík získal nadvládu nad světem a přemohl tak démona Baliho. 6. Jako „Ráma se sekyrou“ pobil zpupné kšatrije (válečníky). 7. V podobě Rámově (hrdiny Rámájany) zabil démona Rávanu, který mu uloupil manželku Sítu. 8. Jako Kršna vykonal mnoho hrdinských činů a ukázal lidstvu cestu k vykoupení. 9. Jako Buddha přišel na svět, aby hlásáním mylné nauky uspíšil záhubu nevěrných. 10. Jako Kalki přijde Višnu na svět v budoucnosti, aby zničil zpupné a zlé lidi a osvobodil tak svět od všech nepřátel. Manželkou boha Višnua je Lakšmí, bohyně štěstěny a krásy, která vystoupila z moře spolu s jinými „klenoty“, když bohové kvedlali mléčný oceán. Na obrazech bývá Višnu vypodobněn temněmodrou barvou (viz níže).
14 Rudra – bůh bouří a pán větru. Důležité božstvo nejstaršího indického pantheonu (v době védské). Jeho funkce není dosud plně vyjasněna.
15 fata morgana života – Indové tomu ovšem říkají „závoj Májin“.
16 santalová mast – připravuje se z prášku dřeva santalového stromu (Santalum album) a slouží jako hojivá mast ke zchlazování pokožky. Vonného santalového dřeva se také užívalo při výrobě voňavek.