Misantropova knihovna

MARCUS VALERIUS

MARTIALIS

POSMĚŠKY A JÍZLIVOSTI

Martialovy nápisy na náhrobku nesmrtelné lidské pošetilosti

(výpisky z epigramů)

 

Hle

už se ti poštěstilo

číst ono vytoužené dílo

Je z péra Marka Valeria Martiala

Čtenáři vlídný

tys Martiala ctil už dřív –

už tenkrát

kdy byl ještě zdráv a živ

Ba leckdo ani po smrti snad nemívá

takovou slávu

jaké se Marcus Valerius Martialis dočkal

zaživa

I,1

 

Tady nalezneš dobrých epigramů řady

ale i dosti průměrných

a ještě více mizerných

co mají spoustu různých vad

 

Knížku však nelze jinak psát

I,16

 

Kdo bez otroka umí žít

může žít také bez krále

II,68

 

Mne rodičové

truhlíci

poslali do škol v mládí

abych si skládal v palici

rozličné harampádí

Říká se tomu studie

K čemu to ale bylo?

Zlom pisátko mé

Thalie

roztrhej moje dílo!

Všechno má přece svoji mez

Mám dost už téhle sloty

když mohou prťákovi[1] dnes

vynášet tolik boty

IX,73

 

Že chceš všechno dohonit?

A máš k běhu dost síly?

Se lvy tedy musíš závodit

LABULLE, můj milý

To já nemám za pokrok

umět držet s osly krok!

XII,36

 

Fabullus se často zklamal

To je běžná věc

Nováčkem je neustále

každý poctivec

XII,51

 

Máš v sobě malou dušičku

že píšu na tě básničku

leč v hloubi dušičky jsi rád

že jsi muž

o němž je co psát

 

Zbytečná je tvá panika

lev vrhá se jen na býka

a neprohání motýly

ty ješitníku zpozdilý

 

Chceš-li už o sobě číst

jistě se najde lidský chvíst[2]

jenž v putykách se nalívá

a křídy, uhlu užívá

když hodlá svoje výpotky

psát na veřejné záchodky

aby ten, kdo má koliku

měl k lepšímu pár veršíků

 

U mne nehledej ochotu

cejchovat lidskou holotu

XII,61

 

Míti ženu

nemá cenu

I,84

 

Je to pod pokličkou

a přijde to levně

Mně však milejší je děvka

jež to dělá zjevně

VI,7

 

Vzala bych si Priska

Jsi ty chytrá paní!

On však též je chytrý

Říká:

Kašlu na ni

IX,5

 

Rád bys slyšel ze všech stran

že jsi miloučký a velký pán

Pamatuj však:

miloučké bývá vždy jen

maloučké

I,9

 

Proč nikdo rád tě nepotkává?

Proč na úprk se všecko dává

a proč je prázdno tam

kde ty se zjevíš?

Ty to nevíš?

Všecko to dělá ta tvá vada prokletá:

jsi příliš, příliš velký poeta

To ani štír tak hrozný není

či zmije v parnu na kamení

tak lítá není ani tygří matka

jež náhle přišla o mláďátka!

Nic není tolik strašné jako ty

Kdo vydržet má tyhle klopoty?

Ty předčítáš mi vsedě vstoje

i vleže různé plody svoje

Ty předčítáš mi – za mnou chodě

dokonce čteš mi na záchodě!

Do uší v lázni neustáváš řvát

či když ti v rybníku chci uplavat

Já na oběd jdu

v patách jsi mi

jsem u stolu

ty cpeš mne rýmy –

posléze usnu z předčítání

leč ty mne burcuješ i v spaní

Pokaždé vybereš si způsob nevhodný

a všech jsi postrach

Ty!

Muž řádný, ctihodný

III,44

 

Co mám z dvorce za Římem?

Zisk mi z něho plyne!

Jaký?

Přímo obrovský!

Nejsi tam ty

LINE

II,38

 

Až sem je moje knížka určena

paní

i tobě

Pro koho psal jsem dále?

Tak –

pro radost sám sobě

Odejdi

svlékáme se

budem tu nazí

paní

jak při koupeli v lázni

jak borci při utkání

 

A to se podívejme!

Už nudila ses značně

teď jsi však zpozorněla

a dál mne hltáš lačně

III,68

 

Představy o bohu si plodí

kdo k bohům za něco se modlit chodí

VIII,24

 

Sám své verše nevydáváš

mé však tupíš hrubě

Buď nám ukaž, co ty umíš

či dej pokoj hubě

I,91

 

Budu rád

když báseň má se dostane

před nevelké obecenstvo –

ale vybrané

II,86

 

Celý Řím má moje verše rád

a tleská jim

Z ruky do ruky jdou napořád

každý nosí si je pod paží

 

Leckdo vzteká se však

nebo uráží

a mnoho lidí mne za ně proklíná

a nenávidí

 

Co si autor může více přát?

Teď i já mám svoje verše rád

VI,61

 

Třicet

špatných

epigramů

obsahuje kniha tato!

 

Je-li jich v ní

třicet

dobrých

pak ji přečíst

stojí za to

VII,81

 

VACERRA

má uznání jenom pro básníky

kteří jsou už pod drnem

Ctí jen nebožtíky

 

Za to mi však nestojí

kvůli němu zesnout

aby ráčil pochvalně

také o mně hlesnout

VIII,69

 

Proč zas prchám na svůj statek za Řím

kde čas jen utloukám a mařím?

Že se ptáš!

K odpočinku ani k přemýšlení

dávno už v Římě místo není

Křik trhovců i tlukot kovotepce

mi ve dne v noci zvoní v lebce

Hluk a smích mě budí –

a lidi do postele čumí...

Škoda slov!

Když chci se vyspat

jedu na venkov

XII,57

 

V sedlačení si hledám zábavu

starosti světa házím za hlavu

i se vším, kvůli čemu jsem bděl třicet let

Spím jako dudek, prostý je můj svět

lenoším, zpívám, žiju vesele

a místo tógy nosím hadry na těle

Když vstávám, z krbu zahřeje mi krev

bytelný oheň ze smolnatých dřev

a vůně oběda se vznáší po přístřeší...

Takhle mne těší žít – i zemřít mne tak těší.

XII,18

 

Napsal spoustu různých básní

a v nich vždycky o vtip dbal

o vtip řízný, ne však hrubý

je to básník Martial

Kdyby ale jeho pověst

někoho snad zlobila

vězte, že měla víc slávy

z cirku mnohá kobyla

X,9

 

Čtenáři, ty jsi jediné mé jmění

dal mi tě Řím – a lepšího nic není

Až Léthé[3] do tmy odplaví mé kosti

mé lepší já dík tobě vejde do věčnosti

X,2