Misantrop
MISANTROP
(Le Misanthrope)
ALCEST
Ne, v srdci plném lži o místo nestojím.
K ničemu necítím většího odporu
než k výrobcům lži plných hovorů.
Odmítám přátelství a všechnu úctu lidí,
když nerozlišují a všechno stejně vidí.
Já žádám, aby mě tak trochu lišili.
Mně zkrátka lidé jsou na výsost nemilí.
Je toho přespříliš, co moje zraky mučí.
Nevidím kolem nic, než co mi hýbe žlučí.
Vždyť já se setkávám jen se lží, s proradností,
se šalbou, zištností a nespravedlivostí!
Pln hněvu, nejsem s to se déle zdržeti,
chci vypovědět boj vší lidské havěti!
Já nemám lidstvo rád a jsem tak zhnusen jím,
že bych byl pohoršen nad jeho uznáním.
Ach, já je, říkám vám, z té duše nenávidím!
Cítím ošklivost k všem lidem bez rozdílu.
K těm proto, že jsou zlí bez možné nápravy,
a k oněm proto pak, že k zlým jsou laskavi,
že nechovají k nim té svaté nenávisti,
jak patří jistě těm, kdo jsou v své duši čisti.
Ta vlídnost bez míry se jeví k netvoru,
se kterým, bohužel, dnes stojím ve sporu.
Mám všech těch okolků s tak zřejmou bezectností,
té laskavosti k ní už, milý pane, dosti
a čím dál častěji si v duchu říkávám,
že prchnu do krajů, kde budu sám a sám.
To ten váš rozvážný, mudrlantský klid
se nedá opravdu již ničím pobouřit?
Když někdo zradí mě a chce mě poškodit,
mám k tomu přihlížet a nechat, lotra, být?
Ach, aby tě vzal ďas, ty jeden pauměle,
kdybys chtěl spáchat víc tak geniálních děl!
Zamilovaní, svou touhou posednuti,
nemají popouštět své veršovnické chuti
a mají zdržovat svůj nedočkavý chvat
a svými výpotky hned neobtěžovat,
neb tou lačností se pyšnit svými díly
se mnozí pisálci již světu zprotivili.
Třeba člověk má sta dobrých vlastností,
lidé soudí nás jen podle slabostí.
Nač potřebujete vy pustě rýmovat?
A co vás nutká tak to uveřejňovat?
Skládání bez vtipu, na štíru s poezií,
lze promíjet jen těm, kdo z toho tady žijí.
Přemozte, radím vám, své pokušení psát,
svět nemá, pane, kdy se kdečím zabývat.
Dnešního nevkusu je věru co se bát!
Vkus našich pradědů je lepší napořád.
Chci být sám!
Já nudné hovory, jak víte, nemám rád.
Nuž, proč mě nutíte jim tady naslouchat?
Za všechny neřesti a všechny špatné zvyky
lze právem lát na jejich pochlebníky.
Nevražím na lidi. Ach, ano, zajisté!
Žel, nenávidět je jest vždycky na místě.
Vždyť lidé přece jsou – nechť cokolivěk ráčí –
buď lichometníci či nactiutrhači.
A byť si škodím tím,
já tyto záliby nesnáším.
Ach, koho dneska svět svou chválou nezanese?
Náš věk už nevidí, čím vlastně lišíme se,
a každý pitomec má jenom přednosti.
Má duše má pro kariéru málo nutných ctností.
Jedinou přednost mám v své ryzí upřímnosti.
Já neumím, když mluvím s lidmi, lhát,
a kdo je neschopen, co myslí, zakrývat,
ten se v tom domově, kde jenom faleš sídlí,
na tuze dlouhý čas, jak známo, neusídlí.
Za tuto újmu však jsem ušetřen té hany,
hrát pana Ťululum před velmožnými pány.
Ty jeho veršíčky chválit nehodlám.
A komu chybí um, ten, opakuji vám,
si má dát zajít chuť pod trestem smrti, páni,
a darmo se nepokoušet o štěstí v rýmování.
ELIANTA
Je trochu podivný, jak jedná, paličák.
Já si ho, přiznávám, snad proto vážím však.
V té přísné přímosti je velká mravní síla,
je velmi statečná a velmi ušlechtilá.
Toť dneska velká ctnost, tu tak hned nevidět.
Kéž by jí jako on měl vůbec celý svět.
ALCEST
Je zcela zbytečné mi domlouvat.
V tom směru nehodlám dbát žádných cizích rad.
Věk, v kterém žijeme, je rájem zkaženosti.
Nestojím o lidi. Mám styku s nimi dosti.
Veškerá poctivost podléhá zrádné lsti.
Úkladník nachází prostředky k vítězství.
Moc jeho přetvářky, ze které čiší lstivost,
naléhá na právo a zvrací spravedlivost.
Utrápil bych se, žít dál v tom světě, pane!
Pryč z toho pralesa, z té stepi na číhané!
Žijete opravdu jak vlci vespolek –
– a já, já jsem se vás, vy zrádci, navždy zřek’.
Sprostý ničema se soudu nebojí.
Smí páchat zločiny a dál žít v pokoji.
Dalek možnosti si škodit na pověsti,
spíš zítra povýší a upevní své štěstí.
Přicházím o hodně snad.
Mám však své dobré právo lát,
být nesmiřitelný k té hnusné lidské rase
a živit počestně své záští k ní.
V tom zdá se zbytečné mi vnucovat svůj soud!
Co byste mně též chtěl a mohl namítnout?
Měl byste odvahu mi tvrdit bez zardění,
že to, co děje se, nic konec konců není?
FILINT
Jsem s vámi zajedno a nesouhlasím s vším.
Náš svět je ovládán, žel bohu, sobectvím.
Dnes vítězí v něm lež, před kterou vše se klaní,
a lidé měli by být lepší o poznání.
ALCEST
Zde, prosím, vidíte, co všechno láska může.
Jste svědky slabosti a bezmocnosti muže.
Ale to není vše a nezdá se tak zlým.
Já zajdu ještě dál, a tím vás přesvědčím,
že zcela neprávem se máme za mudrce
a že je v každém z nás jen slabé lidské srdce.
Jest vám jen schválit to, co v duchu pojal jsem:
útěkem do samot se spasit před lidstvem,
tou rasou proradnou a veskrz naskrz klamnou.
Já, zdeptán příkořím a zrazen vším a všemi,
dám sbohem této zlé, lží zamořené zemi
a naleznu si kraj, ne ovládaný zlem,
kde bohdá ještě lze být čestným člověkem!
(Odejde)
