Tartuffe
TARTUFFE
(Le Tartuffe, ou l’Imposteur)
PŘEDMLUVA
Tohle je komedie, s kterou se nadělalo mnoho hluku a která byla dlouho pronásledována. Lidé, které zobrazuje, jasně ukázali, že mají ve Francii daleko větší moc než všichni ti, které jsem až dosud uváděl na jeviště. Markýzové, preciosky[1], paroháči a lékaři mlčky trpěli, že je zpodobňuji, a dělali, jako by se těmi portréty, které jsem dělal podle nich, bavili se všemi jinými. Ale pokrytci nerozuměli žertu, ihned se rozlítili a nemohli pochopit, že se opovažuji napadnout jejich strojené způsoby a chci znevážit výnosné řemeslo, kterým se zabývají. To je zločin, který mi nemohou nikdy odpustit; všichni se proti mé komedii zdvihli se strašlivou zuřivostí.
Je-li úkolem komedie napravovat lidské neřesti, nevidím, proč by měly být některé chráněny. Nejkrásnější šlehy vážného mravního kázání mají velmi často slabší účinek než šlehy satiry a většinu lidí nepokáře nic řádněji než vylíčení jejich chyb. Lidské neřesti nejkrutěji zasahuje, vydáme-li je na pospas smíchu veřejnosti. Důtka se lehce snese, ale žert se nesnáší. Být v očích lidí zlý, to jde, ale být směšný je hrozné.
Vytýká se mi, že jsem svému šejdíři vložil do úst zbožné řeči. Ale mohl jsem se tomu vyhnout, chtěl-li jsem dobře vystihnout charakter pokrytce? Svět musí komedii Tartuffe schválit, nebo zavrhnout šmahem všechny komedie.
Uznávám, že byly časy, kdy komedie upadla. Ale co na světě denně neupadá? Není věci tak nevinné, aby lidé nemohli do ní vpašovat zločinnost, umění tak blahodárného, aby nemohli zvrátit jeho úmysly, nic samo o sobě tak dobrého, aby to nemohli obrátit ve špatnost. Lékařství je užitečné umění a každý si ho váží jako jedné z nejznamenitějších věcí, kterou máme. A přesto byly doby, kdy se zvrhlo, a často se z něho dělalo umění jak otravovat lidi.[2] Před lidskou zkažeností nejsou jisty ani nejsvětější věci; denně vidíme různé zloduchy zneužívat zbožnosti a zlovolně si jí pomáhat při největších zločinech.
PRVNÍ PETICE
Podaná králi ve věci komedie Tartuffe, která nebyla ještě veřejně provozována.
Sire,[3]
nemohu udělat nic lepšího než napadnout směšným líčením neřesti současného století. A poněvadž jednou z nejvžitějších, nejobtížnějších a nejnebezpečnějších neřestí je nepochybně pokrytectví, napadlo mě, Sire, abych napsal komedii, která by vylíčila pokrytce a náležitě odhalila všechny ty strojené tváře oněch výstředně poctivých lidí, všechna ta skrytá taškářství oněch falšovatelů zbožnosti, kteří hodlají nachytat svoje bližní na líčenou horlivost a sofistickou křesťanskou lásku.
Moje komedie, aniž je spatřena, je ďábelská a ďábelský je můj mozek; jsem démon v tělesné schránce a v lidských šatech, libertin, neznaboh hodný příkladného trestu. Oheň, který by mě veřejně očistil z viny rouhání, je málo, vyvázl bych příliš lacino.
DRUHÁ PETICE
Upřímné duše se dají tím snadněji oklamat, že soudí druhé podle sebe.
Moje hra napadá a zesměšňuje pokrytce samé, a to oni nemohou snést. Kabala[4] zvedla hlavu. Nikdy mi neodpustí, že jsem odhalil před zraky celého světa jejich přetvářku.
Ale je jisté, Sire, že nemohu již pomýšlet na to, abych psal divadelní hry, mají-li vrch pokrytci, kteří si budou osobovat právo mě pronásledovat a budou nacházet závady na nejnevinnějších věcech, jež kdy vyjdou z mého pera.
TŘETÍ PETICE
Jeden velmi počestný lékař[5], jehož pacientem mám čest být, mi slibuje, že mi zajistí ještě třicet let života. Já jsem mu na jeho slib odpověděl, že na něm tolik nežádám a že budu spokojen, když se mi zaváže, že mě nezabije.
TARTUFFE[6]
neboli
SVATOUŠEK
PANÍ PERNELLOVÁ
Zde každý vede svou a chce jen poroučet.
Takový blázinec se nevidí tak hned!
DAMIS
Mám trpět pokrytci se naparovat tady?
Mám snad mu dovolit se ujmout krutovlády,
abychom nemohli se vůbec ani smát,
když by to neráčil ten ptáček schvalovat?
Ne, říkat jinou věc bych si měl za pohanu.
Vždyť on zde jedná tak, že každou chvíli vzplanu.
Vím, jak to dopadne, jsem štván tím šibalem.
Vše skončí nejinak – než velkým skandálem.
KLEANTES
Chtějí, aby celý svět měl klapky na očích.
Ten, kdo má jasný zrak, je libertin dle nich,
a kdo se neklaní hned všemu klamu s nimi,
je ovšem ihned zloduch – se sklony kacířskými.
Svět není otrokem těch vašich ctnostných synů.
Je mnoho pasvětců a mnoho pahrdinů.
Člověk je zvláštní tvor, rád šálí o sobě,
má sklon se nejevit ve své pravé podobě.
Střízlivost se mu zdá ne dosti působivá,
své znaky s oblibou před světem nadnášívá.
Mám za vši učenost však jednu schopnost zkrátka:
dovedu rozpoznat hned pravdu od pozlátka.
Tak zase naopak nic nenávidím víc
než křivou zbožností se honosící líc,
ty všechny podvodné a podlé pánbíčkáře,
odpornou škraboškou své licoměrné tváře
prznící bez trestu, ač náležel by jim,
co smrtelníkům je zde nejposvátnějším.
DORINA
Necítím nikdy s tím, kdo vede hloupé řeči.
VALERIUS
Jevit lásku tam, kde pášou na nás zradu,
je zbabělost a slabost bez příkladu.
DAMIS
Chtít šetřit pokrytce by bylo přece k smíchu.
Je nutno pokořit tu jeho drzou pýchu.
ORGON
Mou velkou radostí je dopalovat lidi.
ORGON
Ba, teď se budu bát všech zbožných lidiček.
Má duše, zhrzena, se jich už navždy zřekla.
Teď budu na ně zlý ... Zlý jako sám pán pekla!
POZNÁMKY:
[1] preciosky – původně (v 17. stol.) ženy navštěvující pařížské salóny, usilující o dokonalé chování a vyjadřování, ale strojeně, přepjatě a nepřirozeně; strojené, afektované ženy vůbec. – Pozn. Mis.
[2] lékařství ... se zvrhlo ... umění jak otravovat lidi – minulý čas zde naprosto není na místě, neboť za nynější doby dosáhla medicínsko-farmaceuticko-pojišťovací mafie nebývalé moci a nejenže nadále lidi otravuje – v obou významech tohoto slova –, ale navíc prakticky činí skrze povinné poplatky z každého zdravého nemocného. – Pozn. Mis.
[3] Sire (z lat. senior – starší) – titul, kterým byli oslovováni francouzští králové a císaři (v tomto případě Ludvík XIV.) v rozmluvě a v dopisech. – Pozn. vyd. + Mis.
[4] kabala – tajná židovská nauka; v přeneseném smyslu tajné vědomosti známé jen zasvěcencům; Molière užívá tohoto slova ve smyslu spikleneckém, nazývaje tak mocnou koterii (kliku) pobožnůstkářů, vůči němu nepřátelskou. Není snad v dějinách umění, a literatury zvlášť, století, aby jen trochu kritický autor neměl problémy s všudypřítomnou stvůrou samozvané cenzury. Toto je platné, lidužel, až dodnes. V dřívějších dobách se nesmělo urážet bohy, pak se nesmělo urážet náboženství a nyní humanisté zase pro změnu zakazují hanobit lidskou důstojnost. Pche! Jako kdyby ta verbež kdy nějakou důstojnost měla! – Pozn. Mis.
[5] jeden velmi počestný lékař – Molièrův osobní lékař Mauvilain. Ludvík XIV. se prý jednou informoval u Molièra na to, jak ho Mauvilain léčí, a Molière mu odpověděl, že především se svým lékařem rozpráví, pak si nechá předepsat léky, které však vůbec neužívá, a proto prý se vždy uzdraví. – Pozn. vyd.
[6] Tartuffe – v originále doprovozeno jeho jméno poznámkou faux dévot – falešný, nepravý pobožný člověk, tedy „svatoušek“. Jméno je pravděpodobně odvozeno ze starofrancouzského nářečního výrazu tartoufle, tartufle (novofranc. spisovné truffe, trufle – lanýž), jež mělo i význam „šalba“, „podvod“ – jak nasvědčuje franc. truffer („nadívati lanýži“, ale také „podváděti“, „klamati“ – čeština tu krom toho nabízí ještě další, přímo na míru šité a krásné pojmenování: „nádiva“!). Výrazy tartuf (svatouškovský pokrytec), tartuferie (licoměrnost) a tartufovat (podvádět) přešly díky této oblíbené Molièrově komedii ihned do běžné lidové mluvy a posléze i do spisovné francouzštiny (už v 18. stol.), jakož i do češtiny („tartyf“). – Pozn. vyd. + Mis.