Misantropova knihovna

ČÁST 1.

SEDMÁ PROMLUVA

Jestliže já jsem bláznivý, kdo je potom duševně zdravý? Jestliže já jsem šílený, kdo potom může říci, že není šílený? Nixon? Kdo si může nárokovat duševní zdraví? Tato ubohá země je plná šílených lidí, proto se jevím šílený. Zdravý člověk se mezi nezdravými vždy jeví takto.

Jsem obklopen šílenými lidmi. Jsem ve světě plném bláznů. Zajisté že budu vypadat šíleně... budu šílený i pro mé vlastní lidi.

ČÁST 2.

DRUHÁ PROMLUVA

Dojímavost, krásu může mít pouze les, ale nikdy ne viktoriánská anglická zahrada, ta přirozenou krásu nikdy mít nemůže. Jak smutný je pohled na prořezané a sestřihané keře, zarovnané podle jednotného vzoru.

Jsem počátek a také konec.

Jsem konec... konec v tom smyslu, že po mně tu nemůže být žádné křesťanství, judaismus, hinduismus, islám. Po mně nebude žádná možnost vzniku jakékoliv ideologie. Se mnou končí staré a začíná nové, Nový Člověk. Člověk bez jakékoliv ideologie, bez náboženství, bez filozofie, bez konceptu k životu, ale pouze s chutí žít a slavit.

Jsem takový podvodník. Dokonce i moje uši jsou vycvičeny, slyší pouze to, co chtějí slyšet. Moje oči jsou natrénované, vidí pouze to, co chtějí vidět. Je to z jednoho prostého důvodu: Chci žít tak, jak se mi zlíbí. Vždycky jsem žil podle svého, ať dobře, nebo špatně, to je jedno. Pokud je Bůh a já se s ním mám střetnout, vím, že on mi bude muset odpovědět a ne že já se budu muset zodpovídat jemu.

Žil jsem svoji vlastní cestu. Nejsem nikomu odpovědný. Když žijete podle někoho jiného, jste vždy zmateni a jemu odpovědni; vždy se snažíte splnit jeho očekávání. Neočekávám nic od nikoho a ani nechci, aby někdo očekával něco ode mne. Mým heslem je svoboda. Právě svoboda přináší pravdu.

Co je první a poslední svoboda? Být sám sebou, zcela, naprosto, bez zvažování jakýchkoliv následků.

Pokud nejsou jejich očekávání naplněna, jsou uboze dotčeni a právě tito ubozí a mizerní lidé okolo vytvářejí mizernost pro vás. Stejně nemohou dělat nic jiného. Můžete dávat pouze to, co máte, a oni mají pouze mizérii a ubohost.

Takže říkám, nezkoumejte, nechte svět jít svou cestou a pohybujte se po své vlastní cestě.

TŘETÍ PROMLUVA

Pokud tancuješ a kontroluješ své kroky, pak to není skutečný tanec.

ČTVRTÁ PROMLUVA

Všichni se nějakým způsobem snaží zakrýt svoji bláznivost. Ale čím více ji ukrýváte, tím více ji chráníte, a tudíž tím více se stává vaším rysem. Opusťte ji a ponechte ji větrům a hvězdám, slunci a měsíci a ona sama zmizí.

V Indii světci dokonce nezabíjejí ani moskyty, ani štěnice. Štěnice jsou dobré, moskyti jsou dobří, ale blázen musí být zabit. Nejsem násilný, ale co se blázna týče, to tedy jsem násilník. K bláznovi se chovám zcela drsně. Chci mu useknout hlavu! To je také důvod, proč jsem někdy blázny tak nevlídně a zjevně nepochopen. Mám dojem, že žádný jiný člověk nebyl tak nepochopen jako já. Co se toho týče, jsem požehnaný. Jsem člověk, jenž zůstává nejhůře pochopen. Ale to není ničí chyba, za to si můžu sám. Biju „blázny“ právě přesně tam, kde to bolí, na jejich lebkách. A nezapomeňte, vždy dotáhnu vtip ke skutečnému konci, k jeho skutečné pointě!

Život není nic než víno a v takových výšinách vím, že jsem opilec.

ŠESTÁ PROMLUVA

Důvěřuj mé nerozumné ztřeštěnosti. Čím více jsem vyšinutý, tím blíže jsem pravdě.

Odkaz:

Óšó: Nejvyšší nauka (výpisky) + jazyková poznámka ke jménu autora knihy