Výprava na horu Wachusett
Lidský život je všude tvořen několika stejnými věcmi a stejnými jednoduchými vztahy a je zbytečné cestovat kvůli tomu, abychom v něm objevili něco nového. Dokonce i růst květin se vyznačuje větší různorodostí než život člověka.
Cesta nás vedla podél Stillwateru, který hřměl dole na dně hluboké rokle plné borovic a kamenů. Jeho voda se tu řítila ještě čerstvá z hor, aby bohužel vzápětí začala sloužit lidem.
Jak jsme pomalu pokračovali dál, ohlíželi se zpět na krajinu, kterou jsme prošli, a poslouchali večerní píseň drozda, neubránili jsme se srovnání klidného rozpoložení přírody se shonem a netrpělivostí člověka. Jeho slova a činy vždy předznamenávají blízkost nějaké krize, zatímco ona je věčně tichá a skromná.[1]
POZNÁMKA:
[1] V červenci 1842 se Thoreau s přítelem vydali na třídenní pěší výpravu na 25 mil vzdálenou horu Wachusett, kde nocovali pod stanem uprostřed tehdy ještě liduprázdné přírody. Dnes je táboření na Wachusettu zakázáno, ačkoliv automobilem lze dojet až na vrchol a na hoře funguje několik lyžařských vleků. – Tolik informace pro zanícené optimisty a lidumily, kteří by se snad chtěli domnívat, že svět je stále lepší a lepší a že vůbec není přelidněn. – pozn. Mis. + vyd.