Lev Nikolajevič Tolstoj: Citáty
Láska začíná tím, že se člověk cítí sám, a končí tím, že člověk touží být sám.
*
Pamatujme, že kdo píše pro hlupáky, najde vždy široký okruh čtenářů.
*
Nač lidem rozum, když je na ně možné působit násilím?
*
Nemáš-li sílu, abys hořel a šířil světlo, aspoň je nezacloňuj.
*
Kde jsou jatka, tam budou také bojiště.
*
Kdo by neznal pro skutečnost tak neužitečné a často tak kruté lidi, kteří jsou tak velmi zaměstnáni, že nikdy nemají čas, aby si rozvážili, zda práce, na níž tak horlivě pracují, je opravdu nutná či zda není dokonce škodlivá, když se jim řekne: „Vždyť je ta vaše práce k ničemu anebo spíše škodí, zastavte se aspoň na chvíli a znovu si to promyslete,“ neslyší na to, ba často ironicky odpovědí: „Vám se to snadno mluví, když nemáte co dělat, já však pracuji...“
*
Masožravost je pozůstatek nejprimitivnějšího barbarství.
*
Výchova je úsilí jednoho člověka učinit druhého takovým, jakým je on sám.
*
Kdyby na to přišlo, veškerá civilizace může jít k čertu, ale hudby, té by mi bylo líto…
*
Těžké je milovati ženu a současně dělat něco rozumného.
*
Nevěřte slovům, ani svým, ani cizím, věřte jen svým a cizím skutkům.
