Misantropova knihovna

EPIKTÉTOS

RUKOJEŤ

(ΈΓΧΕΙΡΙΔΙΟΝ)

(jak ji zapsal Epiktétův žák Flávios Arriános)

(απογραφα / výpisky) 

Budeš-li toužit po úředních hodnostech, docela jistě nedosáhneš toho, čím jedině se získává svoboda a štěstí.

Zemřelo tvé dítě? Bylo vráceno. Zemřela ti žena? Byla vrácena.

Můžeš být nepřemožitelný, nebudeš-li se pouštět v žádný zápas. Uvidíš-li někoho, kdo se těší zvláštní vážnosti nebo má velikou moc nebo nějak jinak je proslulý, měj se na pozoru, aby ses nikdy nedal strhnout představou a nepokládal ho za šťastného! Není tu na místě ani závist, ani žárlivost; ty sám přece nebudeš chtít být ani praetorem, ani radním, ani konsulem, nýbrž svobodným člověkem.

Jestliže toužíš po moudrosti, už předem se připravuj na to, že se ti mnozí budou vysmívat, že se ti budou pošklebovat a říkat: „Najednou se k nám vrátil jako filosof,“ a „Čím to, že se na nás dívá tak zvysoka?“ Ty se však přidržuj toho, co se ti zdá nejlepším! Jestliže však těm lidem podlehneš, sklidíš dvojnásobný výsměch.

Jestliže se ti někdy přihodí, že se přichýlíš k vnějším věcem s úmyslem někomu se zalíbit, věz, že jsi opustil své životní zásady. Spokoj se tedy za všech okolností tím, že jsi filosof; ale chceš-li se jím ještě také zdát, zdej se jím sobě samému, to jistě svedeš.

Ať tě netrápí takové úvahy jako tyto: „Budu žít v nevážnosti a budu všude bezvýznamný.“ Jaká je v tom nevážnost? „Opatři si tedy peníze,“ řeknou leckteří. Jestliže si je mohu opatřit a zachovat si přitom svou počestnost a šlechetnost, ukaž mi cestu a opatřím si je. Jestliže však žádáte, abych se vzdal svých vlastních statků jen proto, pak sami vidíte, jak jste nespravedliví a nerozumní. A proto nežádejte, abych dělal něco, čím bych právě těchto vlastností pozbyl.

Myslíš, že jako filosof můžeš stejně jíst a stejně pít jako dříve, mít stejné žádosti a stejné nechuti? Musíš odejít od lidí, snášet pohrdání od lecjakého otroka a na potkání výsměch, ve všem být v nevýhodě. To si bedlivě rozvaž, zdali chceš za tuto cenu získat svobodu, duševní klid! Pakli ne, nepouštěj se do toho. Jedním člověkem musíš být: buď dobrým, nebo špatným; buď se musíš usilovně obírat svou vůdčí částí, nebo vnějšími věcmi; buď se cele zabývat svým nitrem, nebo vnějším světem; to jest, zaujímat stanovisko buď filosofa, nebo obyčejného člověka.

Když nedosáhneš něčeho, co chceš, nebo když upadneš do něčeho, co nechceš, nezbytně budeš reptat na ty, kteří jsou toho původci, a budeš je nenávidět.

Většinou mlč nebo mluv jen to, co je nutné, a to stručně. Zřídka, jen když toho vyžadují okolnosti, hovoř, ale nikdy o všedních věcech: ani o zápasech šermířů, ani o dostizích, ani o zápasnících, ani o jídle nebo pití, o jakých se všude hovoří; a jsi-li náhodou sám s cizími, mlč!

Hostinám u lidí do filosofie nezasvěcených a nevzdělaných se vyhýbej; upínej všechnu pozornost k tomu, abys nikdy nezabředl v nízkost takových lidí. Neboť věz, že je-li soudruh poskvrněn, nezbytně se s ním poskvrňuje i ten, kdo se s ním stýká, i kdyby snad sám byl čistý.

Nikde o sobě neříkej, že jsi filosof, a nemluv mnoho před obyčejnými lidmi o svých filosofických zásadách, nýbrž podle svých zásad jednej!

Co chci já? Poznat přírodu a následovat ji.

První a nejpotřebnější oddíl ve filosofii je ten, který se týká užívání zásad, jako například zásady: Nelži!

Epiktétos: Rozpravy 1. >>>