Misantropova knihovna

(výpisky)

Pohled na svatbu přiměl Bouvarda a Pécucheta k rozhovoru o ženách; prohlásili o nich, že jsou lehkovážné, hašteřivé a tvrdohlavé. Přesto jsou často lepší než muži; jindy jsou horší. Zkrátka je lépe obejít se bez nich...

Kancelářská jednotvárnost se jim zhnusila. Věčné škrabátko a hladítko, týž kalamář, táž pera a tíž kolegové! Zdáli se jim omezení a mluvili s nimi čím dál méně.

         Dříve byli téměř šťastni; ale od chvíle, kdy si začali sebe více vážit, ponižovala je jejich práce.

         „Tisíckrát radši bych dělal šaška na poutích!“

Jaká nízkost myslet neustále na prodloužení svého bytí! Život je příjemný jen pod podmínkou, že ho člověk užívá.

Věda je založena na poznatcích, které získala z jednoho kousku vesmíru. Možná, že to neodpovídá celému vesmíru, který neznáme, který je mnohem větší a který nemůžeme prozkoumat.

Všichni dějepisci pracovali se zřetelem k zvláštnímu zájmu, k náboženství, národu, straně, systému, nebo aby kárali krále, radili lidu, poskytli příklady mravnosti.

         Ostatní, kteří měli v úmyslu jen vyprávět, nejsou o nic lepší; neboť všechno se nedá vypovědět, je třeba výběru. Ale ve výběru pramenů převládne určitý záměr a protože se mění podle zaměření spisovatele, nebudou nikdy dějiny spolehlivě zachyceny.

Člověk je krásný, když vítězí, a vznešený, když zápasí.

Mravní cena umění spočívá pro každého v té stránce, která vyhovuje jeho zájmům.

Lid je hloupý. Jen si vzpomeň na všechny ty, co kupují posilující prostředky; Dupuytrenovu pomádu, vodičku kastelánek atd. Ti hlupáci tvoří valnou část voličů a my se podrobujeme jejich vůli.

Lid je spokojen s každým tyranem, jen nechá-li mu rypák v korytě. Jen ať mu zacpe pusu, ať po něm šlape, ať ho zničí! To bude ještě málo za jeho nenávist k právu, za jeho zbabělost, netečnost a zaslepenost!

Politika, pěkné svinstvo!

Nemůže-li jedinec nic vědět, proč by všichni jedinci dohromady měli vědět víc? Blud, třeba sto tisíc let starý, nestává se pravdou tím, že je starý! Dav jde vždy vyšlapanou cestou. A naopak, jen hrstka lidí stojí v čele pokroku.

„Ale vždyť upadneme do hrozivé propasti skepticismu!“

         Podle Bouvarda je hrozivá jen pro slabé hlavy.

         A oba si přiznali, že už mají filosofů dost. Tolik systémů vás jen poplete. Metafyzika není k ničemu. Dá se žít bez ní.

Bouvard a Pécuchet pronášeli i při jiných příležitostech své děsivé paradoxy. Pochybovali o poctivosti mužů, o počestnosti žen, o moudrosti vlády, o zdravém rozumu lidu, zkrátka podkopávali základy.

         Foureau se rozčilil a pohrozil jim vězením, povedou-li ještě takové řeči.

         Jejich převaha byla tak zřejmá, že urážela. Protože hájili nemravné zásady, museli být nemravní; i vymýšlely se pomluvy.

         Tehdy se v jejich duši vyvinula politováníhodná schopnost: viděli hloupost a už ji nesnášeli. Rmoutily je bezvýznamné věci: reklamy v novinách, profil nějakého měšťáka, hloupý úsudek, který náhodou zaslechli.

         A vzpomněli si na dobu, kdy byli šťastni.

         Proč už se nechodí dívat na žence? Kam se poděly časy, kdy obcházeli statky a pátrali všude po starožitnostech? Teď už jim nic nepřipraví ty blažené chvíle, kdy se zabývali destilováním nebo literaturou. Propast je od nich dělila. Nadešlo cosi neodvolatelného.

         A zkoumali otázku sebevraždy.

         Co je zlého na tom, odhodíme-li břímě, které nás drtí a dopustíme-li se činu, kterým nikomu neublížíme? Kdyby urážel Boha, měli bychom tuto moc? Není to zbabělost, třebaže se tak říká, a jak nádherně zpupné je zesměšnit, třeba na vlastní účet, čeho si lidé nejvíce váží.

Podle Bouvarda a Pécucheta nejsou děti ničím povinny svým zploditelům, ale rodiče naopak mají povinnost je živit, dát jim vzdělání, pečovat o ně, prostě jsou jim povinni vším.

Zvířata mají také svá práva, neboť mají duši jako my, ovšem máme-li my vůbec nějakou!

Pécuchet vidí budoucnost lidstva černě:

         Moderní člověk ztratil na významu a stal se strojem.

         Konečná anarchie lidského rodu (Büchner[1], sv. II.).

         Mír není možný (tamtéž).

         Všeobecné hulvátství.

DALŠÍ ODKAZY:

Guy de Maupassant: Studie o Gustavu Flaubertovi (výpisky)