Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mudrosloví národu slovanského - 1.

https://abart-full.artarchiv.cz/obrazky/d_243364__0001.jpg

(výpisky)

 

Pověra je hůl, kdo jí věří, ten je vůl.

 

Zajíc také v nic nevěří, a přece je živ.

 

Nám dobře a nikomu zle, toť dle zákona život.

 

Poctivý-lis, buď mi, bratře, živ, aťsi víra tvá jakákoliv!

 

Napadl ho duch proroka Saula.1

(tj. zloba či vztek)

 

Moudrý jak Šalomounovy2 holínky (či kalhoty).

(žertem o nerozumných)

 

Nedbá nic srdce ctnostné na lidské řeči zlostné.

 

Hříchové po lidech jako dým po hlavni se vlekou a táhnou.

 

Spíše se zlá novina potvrdí nežli dobrá.

 

Kdo mě loni bil, ten i dnes mi není mil.

 

Pozná se zlato i na hnojišti.

 

Křivého dříví (křiváků) v lese nejvíce.

 

Nemaluj čerta na stěnu, on se tam namaluje sám.

 

Nechť hada (člověka) jak chceš držíš, vždy zlé sobě utržíš.

 

Zlého (člověka) se straň a jak před hadem se chraň.

 

Pijavice nechytá se vředu.

Do řídkého bláta neházej kamenem.

Kdo se s chámem vadí, divákům jen smích ladí.

(Nepouštěj se do rozepře se zlými lidmi a s lůzou.)

 

Neboj se čerta, ale zlého člověka.

 

Čerta křížem, svině kyjem se zbavíš, ale ničím zlého člověka.

 

Zlé zlým se zahání.

 

Zlý člověk když sám hyne, rád by celý svět zahubil.

 

Časem člověka nepravosti samy ostavují, a ne on nepravosti; i nepřestává proto činiti zlé, že zlobu nenávidí, ale že k činění už síly nestačují.

 

Psota nejdéle trvá.

 

Zlé býlí nejplodnější.

 

Porodila máma – škoda, že hned nevzala jáma.

 

Štika umřela, ale zuby ostaly.

(Překrásný obraz! Ač zlý člověk–tyran dávno umřel, neumřely s ním častokrát jeho skutky a ustanovení.)

 

Od myslí nepravých nečekej rad zdravých.

 

Chval psotu jak chceš, nebude nic než psota a nic dobrého.

 

Dobrým škodí, kdo zlým hoví.

 

Zlý s nešlechetným se zná, a jeden druhým se dokládá.

 

Učinili cikána králem, a on nejprve svého otce oběsil.

 

Pes jaký do chrámu, taký z chrámu.

 

Vlkovi mluv nebe, on zuby vycení na tebe!

 

Pokřti třeba vlka, stejně uteče do lesa.

 

S kým jsi, takový jsi.

(Řekni mi, s kým se stýkáš, a já ti řeknu, jaký jsi.)

 

Slunce prochází i kalné mraky, a přece se nepokálí.

 

Lépe jest v samotě býti, nežli spolek se zlými míti.

 

Jaký kdo sám je, s takým rád obcuje.

 

Drb se kůň s koněm, vůl s volem, a svině se sviní.

 

Mošna lotra našla a svině pytel.

 

Hadr onuci vždy najde.

 

Trefil kupec na kramáře, a kramář na lháře.

 

Breptoun breptounu nejlépe rozumí.

 

Nelze než s lidmi lidsky býti, a s vlky vlcky výti.

(Neboť za zlého toho zlí mají, kdo mezi nimi taktéž zlým býti nechce.)

 

Když přijdeš mezi vrány, musíš krákat jako ony.

 

Oslové vespolek se drbou.

(Hlupec vždy najde hlupce, který ho pochválí.)

 

Kdo léhá mezi otruby, přichází svini pod zuby.

 

Kdo se mezi plevy míchá, svině ho snědí v břicha.

 

Kdo se psy líhá, s blechami vstává.

 

Chodí jak ovečka, a trká jak beran.

(o nábožném pokrytci)

 

Svatoušek leze do nebe, a čert ho drží za nohu.

 

Zdráv buď, rabbi!3 A za plotem drábi.

 

Stáhni larvu, uzříš šalbu.

 

Pod sladkým medem tráví lidé lidi jedem.

 

Pochlebník bratranec lhářův.

 

Svrbný drbného vždy najde.

 

Prašivý s drbavým dobře se srovnají.

 

Lidé pro nás stromy sázeli, sázejme my též.

 

Chceš-li nepřítele míti, učiň někomu dobře.

 

Nedělej dobrého, neočekávej zlého.

 

Neplij v studánku, nevíš, kdy z ní zase píti budeš.

(i v Talmudě se nalézá)

 

Dal bůh (příroda) mnoho, a chce se vždy více.

 

Oči jáma a ruce hrábě.

(o lidské nenasytnosti)

 

Co mi do koho, jen když mně dobře a hřbet můj celý.

 

Proti slunci neotvírej huby.

(Patrné pravdě neodporuj.)

 

Pravda nehladí (nelichotí).

 

Těžko pravdu mluviti a neuraziti.

 

Pro pravdu se lidé rádi hněvají.

 

Kdo pravdu mluví jinému, bývá hlava zbita jemu.

 

Ošklivá tvář zrcadla nemiluje.

 

Rci pravdu, a viz, kudy utečeš.

 

Mnoho se v světě novinkuje, leč málo pravdy ohlašuje.

 

Kdo včera lhal, tomu i zítra se nevěří.

 

Nepravda se světem se počala, se světem i skoná.

 

Blázna mlčením nejlépe odbudeš.

(též arabské: Mlčení hlupcům nejlepší odpověď.)

 

Breptavý nejvíc chce mluviti, kulhavý choditi, slepý viděti, bezruký dělati a blázen mudrovati.

 

Kdo chce pěkně mluviti, musí pěkně mysliti.

 

Mluv méně s jinými, a více se sebou.

 

Otec, matka vyučili mluvení, a svět mlčení.

 

Kdo mnoho mluví, lže anebo se chlubí.

 

Hřmí prázdná bečka, plná ticho stojí.

 

Prázdný sud se nejvíc ozývá.

 

Čím kolo u káry horší, tím více vrzá.

 

Hrnec se poznává z klepání, blázen z tlachání.

 

Kdyby lidé řeč kupovali, ne tak mnoho by mluvili, řeči by sobě vážili.

 

Nevíš, co stojí mezi anděly a čerty? – Žerty.

 

Časem z žertu přichází se do pravdy.

 

Žerty trop, a lidi (ne)zlob.

 

Časem zablázniti neškodí.

 

Co příliš, není hezké.

 

Co příliš, ani s chlebem nechutná.

 

Co příliš, ani svině nechtějí.

 

Kdo se příliš nabízí, to věc je jistá, buď aby tě zklamal, neb se chystá.

 

Nebuď příliš sladký, ať si kdo na tobě neposladká.

 

Budeš-li med, slíznou tě; budeš-li jed, vyplivnou tě.

 

Nedávej každému hned ruky.

 

Hrubý člověk neřídí se rozumem, ale chtíči (vášněmi) svými.

 

Chromého kárají, kulhavý se dovtip.

 

Po lidských žlabech kalná voda teče.

A protož:

Není dobře po lidských trubách vodu píti.

 

Ke všech lidí kýchání nelze říkati pozdrav pán bůh.

 

Huba není chlév; nelze zavříti.

 

Zlata se rez nechytá.

Orel much nelapá.

(Veliký muž velikomyslně pohrdá lidským hmyzem.)

 

Lidských řečí nevaž sobě, pakli ctnost a rozum v tobě.

 

Chceš-li moudrým mužem slouti, dej řečem mimo se plouti.

 

Moudré ucho nedbá na hloupé řeči.

 

Kdo čím není, žádný ho tím neudělá.

 

Kdo se sám nezhyzdí, nikdo ho nemůže zhyzditi.

 

Tím řeka není horší, že z ní psi pijí.

 

Pes štěká, a pán (král) jede.

 

Nesmějte se popovi, jste sami takoví.

 

Sliby se slibují, blázni se radují.

 

Co v tichu vzešlo, zdárněji prospívá; hlučný počátek tichý konec mívá.

 

Hloupost a pýcha na jednom dřevě rostou.

 

Malá jehlička zničí veliký měchýř.

 

Vlastní chvála z hrdla smrdí.

 

Kdo se sám chválí, ten si sám kadí; a kde se kadí, tam jistě smrdí.

 

Kdo sám se honosí, v hlavě mnoho nenosí.

 

Sám se chválí, má zlé sousedy.

 

Co lidé rádi slyší, tomu snadno věří.

 

Lidská chvála tě nenadýmej.

 

Chvástej se, chvástej! Ejhle shnilá jablka, hle kobylince nad vodou plynou.

 

Chlouby pytel, a lží dva.

 

Nechlub se pradědy, sám jsa škaredý.

 

Raděj chval jednoho dobrého, než mnoho nanicovatých.

 

Čeho nelze chváliti, (pohaň) nehaň.

 

Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou žíti.4

 

Dokud síla, hleďme (duševního) díla, by (literární) památka po nás byla.

 

Psu psí čest.

 

Kvůli hospodáři musí se druhdy i psu šetrnost prokazovati.

 

Chvála a nic, vše jedno.

 

Kdo sám cti nemá, jinému ji nedá.

 

Kde jednou smetiště, lidé ještě víc naházejí.

 

Události jsou tráva, a smyšlenky voda.

 

Trpě mnoho i kámen praskne.

 

V hněvu vyvře, co v srdci vře.

 

Hněv ochladí se vskoře, nenávist neztopí ani moře.

 

Časem hněvati se neškodí.

 

Kdo se neodvetí, ten se neposvětí.

(Bez pomstění není ospravedlnění.)

 

Vláda přísná všem nenávistna.

 

I obruč udeří, když na ni šlápneš.

 

Kdo každého poslouchá, zle činí, a kdo nikoho, ještě (lépe) hůře.

 

Tomu sláva a čest, kdo statné mysli jest.

 

Kdo v úmyslu stálý, (člověk) čert ho neošálí.

 

Dvou smrtí nebude, a jedné minouti nelze.

anebo

Dvakrát nikdo nezhyne, a jedné smrti nemine.5

 

Kdo o strachu neví, ten vítězí.

 

V protivenství chop se udatenství.

 

Čím více se člověk (lidí) včel choulí, tím více se za ním sypou.

(Tvůj strach protivníka smělejšího činí.)

 

Kdo strachy umře, prdy mu odzvoní.

 

Kdo utekl, vyhrál.

 

Blahoslaveni bázlivci; neboť oni to jsou, kdo ukázali paty.

 

Zač se stydíme, rádi tajíme.

 

Hoď stud na sud.

(Chorvatsky: Sram za tram. – Seru za trám.)

 

Nestydové svět požívají.

 

Ruka neudělá kluka.

 

Lotr ne bratr, kurva ne sestra.

 

Pták k letu, a člověk ku práci.

 

Velké řeky ticho plynou, malé s šumem běží.

(Tak i nejhorší pisálkové mívají největší měchy a bubny.)

 

Roboty – klopoty.

 

Než špatně orati, raději vypřahati.6

 

Raděj málo a dobře, nežli mnoho a špatně.

 

Pomoz, pomoz, svatý Nikolo!

(volá topící se, a svatý mu:)

Jenom i ty hýbej rukama!

 

Struna příliš natažená praskne.

(o trpělivosti)

 

Na sebe dělati není hanba.

(Implikuje opak: Dělat na jiné je hanebné.)

 

Vlastní břímě (nůše) netíží.

 

Kdo se v panské práci (službě) přetrhne, nezasluhuje, by mu zvonili.

 

Opilec sobě rozum odnímá.

 

Opilý a hloupý, jen s ním do stoupy.

 

Vyhni se opilému, jakož i bláznu.

 

Kdo všem na zdraví připíjí, sám svoje zapíjí.

(Nemusí se týkat jen zdraví a jen pití.)

 

Břich tlustý, leb (mozek) pustý.

 

V tučném těle hubený mozek.

 

Tlusté (hrubé) tělo, hrubá mysl.

 

Víno i moudrého poblázní.

 

Moudrost vínem zastíněna bývá.

 

Při pití mnohém, rozum buď sbohem.

 

Víno, ženy z mnohých blázny činí.

 

Špatně tam pili, kde se kmotři nezbili.

(Při hojném řadování [popíjení] nebývá bez praček.)

 

Kdo nehrá, neprohrá.

 

Malé zloděje věšejí, veliké pouštějí.

 

Malé zloděje věšejí, a před velkými kloboučky snímají.

 

Velké věci pomalu rostou.

 

Jablko, které pozdě zraje, déle trvá.

 

Prška po kapkách začíná.

 

Štěstí se trousí, neštěstí sype.

 

Horší-li člověk, lepší štěstí.

 

Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.

(Možno také chápat jako: Neštěstí nepřichází z hor, ale od lidí.)

 

Dokud jednomu se nesetmí, nemůže druhému svítati.

 

Nikomu není tak šťastná hodina, aby někomu nešťastná nebyla.

 

Co nás mrzí, to se nás drží, a co je milo nám, to nechce k nám.

 

Velikému veliké i třeba.

 

Chudoba cti netratí,

(a někteří přidávají:)

polibte mě v prdel bohatí.

 

Raději v nenávisti, nežli v bídě trvati.

 

Nejdražší jest, co se prosbou kupuje.

(anebo:)

Draho se kupuje, co se vyprošuje.

 

Kdo nežádá si vlásti, uhne se mnohé strasti.

 

Větší hlava, větší hlavobol.

 

Kdo koho vidí, ten toho šidí.

 

Není toho kostelíčku, aby čert při něm své kapličky neměl.

 

Nebije se nikdo sám jinam, leč o hlavu.

 

Hlava bez rozumu pivní kotel.

 

Oko hledí daleko, a mysl ještě dále.

 

Rozum miluje prostor.

(Neomezovat cenzurou myšlení, netísnit svědomí lidskými vynálezky.)

 

Cizím rozumem nežij.

(Nenechávej nikdy jiné za sebe myslit.)

 

Domům a statkům se počítají léta, a moudrý člověk vždy je mlád.

 

Kdo neumí sebe skrýt, ten nemůže moudrým být.

 

Z palce obra poznáme.

(I z nepatrného jeho projevu ihned uhodneme génia.)

 

Největší moudrost znát sebe samého.

 

Loutnista hrát nezačne, dokud dudy neumlknou.

(Moudrý nemluví, dokud hloupý nebo tlachavý nepřestal.)

 

Čím hloupější, tím drzejší, a čím moudřejší, tím nesmělejší.

 

Raději s moudrým plakat, nežli s bláznem zpívat.

 

Bláto bez břehů, a blázen bez ohrady.

 

Hlupcova hlava – ani kam co dát, ani kde co vzít – holé stěny bez hospodáře.

 

Opilý se z toho vyspí, ale blázen nikdy.

 

Děravý měch nenadmeš a hlupce nepoučíš.

 

Darmo blázna učit a mrtvého léčit.

 

Vyjel jako tele, a jako vůl se vrátil.

 

Na blázna kyj.

 

Blázen teprv rozumí, když se stane.

(A často ani potom ne.)

 

Kdo by se divil, že blázen se narodil.

 

Netřeba hloupé sít, sami se rodí.

 

Blázna netřeba lucernou hledat.7

 

Bláznů rozmanitost veliká.

 

Posaď blázna vysoko, bude nohama klátit (kopat).

 

Komu blázen mil, nikdy moudrý nebyl.

 

Slabý duch nic nevytvoří, a jen čas nadarmo moří.

 

Jeden blázen deset jiných nadělá.

 

Kdo se spolčil s bláznem, rozpolčil se s rozumem.

 

Mrzí se blázen na rozumného, a opilec na střízlivého.

 

Běda světu, zachce-li se bláznu být hrdinou.

 

Co jeden hlupák zkazí, tisíc moudrých nenapraví.

(tak i následující:)

Jeden blázen hodí kámen do vody, ale deset moudrých ho nevyloví.8

 

Co hloupý zaváže, moudrý lehko nerozváže.

 

Hloupost horší než zlodějství.

 

Učenost ozdoba, neučenost hanoba.

 

Umění v štěstí okrasa, a v neštěstí útočiště.

 

Lépe něco znát, než mnoho mít.9

 

Čím výše vystoupíš, tím širší rozhled.

 

Břich tlustý, leb pustý.

pokračování >>>

 

POZNÁMKY:

1 prorok Saul – míněn zřejmě krutý vůdce Izraelitů ve vyhlazovacích válkách proti okolním pronárodům, nechvalně proslulá postava z 1. knihy Samuelovy. Saul, česky též Šavel, je ale také původní jméno horlivého věrozvěsta Pavla, který nejprve křesťany vztekle pronásledoval a který pak po svém obrácení se stejnou zlobou a vztekem křesťanství šířil. – Poznámka Misantropova.

2 Šalomoun – izraelský král v 10. stol. př. n. l., autor biblických Přísloví. – Pozn. Mis.

3 Zdráv buď, rabbi! – Srovnej Jan 1,38: Když se Ježíš obrátil a uviděl, že učedníci jdou za ním, otázal se jich: „Co chcete?“ Řekli mu: „Rabbi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?“ – Pozn. Mis.

4 Lépe jest se ctí umříti, než s hanbou žíti. – (angl.) Death before dishonour. Srov. Misantrop, Plivanec na rozloučenou: Jak je to nízké zápasit tak nedůstojně o mrzký život. – Pozn. Mis.

5 Dvakrát nikdo nezhyne, a jedné smrti nemine. – Srov.: Olbracht, Nikola Šuhaj loupežník: Jen jednou tě matka zrodila, jen jedenkrát zemřeš.Pozn. Mis.

6 Než špatně orati, raději vypřahati. – Srov.: PRÆSTAT OTIOSVM ESSE QVAM MALE AGERE – Lépe je nedělat nic, než dělat něco špatně (Plinius); Než špatně běžet, to běž raděj nazpátek (Lúkiános, O bozích a lidech, Lúkios neboli Osel); Je lepší se dobře nudit, než špatně se bavit (Misantrop, Z poustevníkovy lesní moudrosti); Nichtsthun ist besser als Böses thun. – Nedělat zbla je lepší nežli činit zla (staré německé přísloví). – Pozn. Mis.

7 Blázna netřeba lucernou hledat... – jako hledal Diogenés s lucernou za bílého dne dobrého člověka. - Pozn. Mis.

8 Jeden blázen hodí kámen do vody, ale deset moudrých ho nevyloví. – Srov. s arabským příslovím: Jeden blb do studny kus skály svalí – tisíce mudrců ji odtud nevyvalí. - Pozn. Mis.

9 Lépe něco znát, než mnoho mít. – Srov. se španělským: Mas vale saber que aver.