Misantropova knihovna

PŘEDMLUVA MISANTROPOVA:

Jméno Josef Ladislav Procházka byste marně hledali v jakémkoli slovníku naučném. Nikdo o něm totiž nic určitého neví; nevíme, kdy a kde se narodil, kde žil a kdy zemřel; neznáme rovněž žádné jiné podrobnosti z jeho života; jen to, že to byl jakýsi český spisovatel, který na přelomu XIX. a XX. století napsal a vydal dvakrát vlastním nákladem sbírku epigramů CHAOS NA ZEMI (1. vydání v roce 1897, 2. vydání v roce 1912). J. L. Procházka je tudíž značně záhadná postava dějin české literatury. Zřejmě neměl dost vlivných přátel ani následovníků ani potomků, kteří by šířili jeho dílo a odkaz dál, a zemřel tedy bez zasloužené slovutnosti a zcela nepovšimnut. Jediný jeho nesmrtelný duchovní poklad nyní trouchniví ve skladišti Národní knihovny. Já sám jsem toto vzácné dílo nalezl úplnou náhodou při prozkoumávání digitalizovaného archívu KRAMERIUS Národní knihovny ČR. Až do nedávna mi bylo jméno J. L. Procházka zcela cizí. Objevil jsem v něm však rázem klenot, neprávem pozapomenutý a odstrčený, a v osobě autorově jsem pak vytušil spřízněnou duši. Seznal jsem, že jsem našel naprosto neznámého spisovatele, který byl již před stoletím vizionářem dneška, dnešního a příštího misantropického světa, průkopníkem soucitného vztahu ke zvířatům, hlasatelem nenávisti k lidstvu a ironickým glosátorem dekadenčních tendencí civilizačních. Nic z toho neztratilo časem na aktuálnosti. Jeho jméno, dílo a duchovní odkaz by měly žít dál, pročež doufám, že k tomu napomohou i tyto výpisky z Chaosu na Zemi. Výpisky jsem téměř edičně neupravoval; to znamená, že jsem všude, kde to není v rozporu se srozumitelností, pro zajímavost ponechal dobový pravopis a opravil jsem jen pár zjevných překlepů. Snažil jsem se také napodobit původní grafickou podobu díla. – 

Misantrop

 

 

 

*

KULTURA DVACÁTÉHO STOLETÍ V ZRCADLE PRAVDY.

(1897)

 

NAPSAL

JOS. LAD. PROCHÁZKA.

 

 

VÍM – K HNĚVU NA MNE PŘÍČINU –

KNÍŽKA TATO – ŽE ZAVDÁ...! –

–       KLIDNÝM VŠAK ZRAKEM SPOČINU

NA NÍ! – V ŠÍŘ VOLÁM – V OTČINU –:

–       „ZLOBTE SE! VŽDYŤ TO – PRAVDA...!“ 

 

 

 

K PŘEDMLUVĚ.

*

         Ač spis sám o sobě tendenci polepšovací míti se zdá, – mne, – osobně, – ani ve snu nenapadá, vystupovati jako mravokárce! Byl by to, – vzhledem k všeobecné, – pokročilé hnilobě společnosti, – úkol nevděčný a – marný! Ať jen shnije, co hnije! – Neohlížeje se v pravo, – ni v levo, – nereflektuje tudíž také na žádnou pochvalu lidí dobrých, a lhostejným jsa předem vůči každé haně a pokryteckému syčení lotrů a zmijí nohou mojí šlapaných, podávám věci bezohledně, – pravdivě, – tak jak skutečně jsou, – konstatuji pouze suchá fakta...!

Spisovatel.

 

Slíbil jsem si svatosvatě,

že jen krátce budu psát! –

A ne, sáhodlouhé statě

– strkat lidem – „po lopatě“ –

–       jak se – děje častokrát! – 

 

 

K OBJASNĚNÍ.

 

         Společnost stůně šerednými, nakažlivými – abych tak řekl, „tajenými“ nemocemi! Stalo se zvykem ututlávati fakta – vůči pravdě zacpávati si uši – již proto, že nemoc společnosti je tak odpornou – a mlčky trpěti, by se nákaza v tichu a potají šířila dále – by prašivci společnosti beztrestně a drze otírali se o ty, již nákaze dosud unikli! Počínání podobné je, jak velice zhoubné, tak i směšné!...

         Lidi dosud zdravé, dosud dobré a mravné třeba varovati před možnou nákazou, třeba tu vypodobniti a popsati ony netvory prašivé v lidské podobě, by dle uvedených známek a vlastností každý je poznati a jich se střežiti mohl!...

         Vy moderní léčitelé společnosti, kterak ji chcete vyléčiti, když z daleka se vyhýbáte vyšetřiti a pravým jménem pojmenovati ony šeredné a ohavné nemoci, jimiž lidstvo trpí, když, ač celý organismus churaví a nalézá se v rozkladu hnilobném – stále tvrdíte, že trpí jen – ten žaludek?

         Zde je potřebí – byť i sebe šerednější příznaky nemoci – řádně vyšetřiti a popsati, ze souhrnu jich další důsledky vyvoditi – správnou diagnosu učiniti – nemoc pak pravým jménem – bez oklik a všelikého hypokrytského upejpání se – nazvati; – jinak nutně nastati muselo by nedorozumění a zbytečné klamání! Žádné: „nevoní to“, „páchne to“, ale pravým jménem: „smrdí to“! –

         Právě ten nemístný stud a pokrytecké červenání se zavinily přetvářku nynější a vychovaly odpornou species „cudných necudů“!

         Padouchy – ať intelligenta – boháče – ať chuďasa – ignoranta nutno stejně postaviti na pranýř! Ututlávání hanebností a bídáctví lotry bohatými a i jinak „vynikajícími“ páchaných, jest do nebe volající nespravedlností vůči lotru chuďasu – jest tu spravedlnost lidská sama trestuhodným zločincem – ukrývačem a ochráncem lotrů a lumpů!

         Tím se spravedlnost sama v miskredit uvádí, a podává jasný jen doklad k tomu, že spravedlnost lidská vlastně na nespravedlnosti se zakládá!...

         Vím a očekávám – že ta, ona jedovatá zmije zasyčí s pokryteckým studem: „toť banální!“ – a že bude hleděti nepříjemného rušitele jedovatým uštknutím rázem se sprostiti!...

         Nechám zmije ty syčeti – budou ostatně v právu – vždyť na ně – šlapu – brání se tedy – syčením a uštknutím! – Obrana to – zmijí!

         Ostatně – budu-li některou z nich uštknut, naleznu již úspěšný – protijed! –

         Popis lotrů – tak jako dravců – věrně dle pravdy – není žádnou hanebností! – Že tací dvounozí netvoři existují, za to přece já nemohu! – Ať se hanbí ti, již podobné lotroviny pášou! Pravda se stydět nemusí!

         Jedovaté bejlí, lotry a netvory v lidské podobě třeba bude vypleniti bez milosti a vyhubit je – bude to boj dobra se zlem – nutná obrana proti lidským zmijím a dravcům dvounohým! –

Autor.

 

 

Chaos.

 

Žiji! Kol stádo, jež se lidmi zove! –

Zlí – dobří, boháči – chuďasové!

Ti bučí – vyjou – mňoukají – a lají –

–       povyku hrůzu – věru – nadělají! –

 

Mnohý i na mne z davu toho hřímá,

–       proč také nechci – výt a mňoukat s nima!?

–       O svých se „zájmech“ hádají a spoří! –

Co dnes zrobili, to zítra zas – boří! –

 

Egoismus čirý plní zbrklé hlavy! –

–       Chtějí si zřídit všechny možné „stavy“! –

–       Z deště pod okap! – Rady neví jiné –

–       Společnost – hnije! – a – společnost zhyne!!! – 

 

 

II.

STÍNY KULTURY.

 

Dobrým – čest!

Lotrům – pěst...!

Takové mé heslo jest...!

 

 

Výsledek pozorování.

 

Jedni se smějou –

–       a druzí pláčou –

oni tam – klejou –

ti zde zas skáčou –,

–       já bych těm – ni oněm – ruky nepodal! –

Svou – osamělou – stezkou jen kráčím,

a – zastaviv se – časem – opodál –

pozoruji vše a – se mračím...!

 

*

 

Pěkná kultura.

 

Všude samé vzdory – samé spory –!

–       Svět obrátit chtějí – v doly hory –!

Kde kus chleba – hned jich sto letí! – – –

–       „Civilisace“ samá všude pouta! –

–       „Kultura“ to – konce století! –

 

*

 

Marná kúra.

 

Těžce stůně společnost!

Chystá se již na věčnost...

–       Chtějí ji – zachovat...!

 

Sprásk jsem ruce nad hlavou:

„mrchu – shnilou – bolavou?!

–       Tu již jen – pochovat...!“

 

*

 

V pěkné situaci.

 

Fňukna – lidstvo – leží, heká; –

hlavu – tu má zavázanou!

Samý karbol, samý lék, a –

–       zadnici má přichystanou...!!!

 

*

 

Zbrklé lidstvo.

 

Trůny kácí – volnost kují, –

–       obětují životy...!

Pak zas’ – trůny restaurují –

–       když přešel duch – divoty...!

 

Mám pro to jen výsměch rázný:

„Hlouposti! – Ty’s nezmarem! – – –

 Proč jste tedy – zbrklí blázni –

–       nezůstali – při starém?“

 

*

 

Crème de société.[1]

 

S chutí tak často odplivnu si,

vida, jak vpřed se dere spřež!

Nad pravdou jak vítězí lež,

–       neřesti ctnost ustoupit musí!

 

Eh fuj! Vy „vážní“ tatrmani!

Vy „hrdinové“ – zbabělci!

K čertu! Vy „přímí“ pokrytci –

Vy darebáci – „gentlemani“!

 

*

 

Čest v otroctví.

 

Ó cti ty milá – ubohá!

Jak je mi tebe líto!

Že tak mnohý tě zaprodá

za zlato – za koryto...!

 

*

 

„Opice“ lidstva.

 

V posici nemilé

lidstvo – hle – opilé...!

Pomoz! – dí – zdvihnout...!

 

Povídám: – „Pomalu!

Já zdvihat – ožralu?

Radš se mu – vyhnout...!“

 

*

 

Znám to lidské stádo předobře!

 

Ty nám budiž v čele,

za tebe my směle

život budem klást...!

Tak mne hlouček lidu

vyrušit chce z klidu...!

Nedal jsem se zmást...! –

Odmítl jsem – s klidem –!

Než za vůdce lidem,

raděj – svině pást!

 

*

 

Splašená lidská „spřež“.

 

Na uzdě dosud – a co tropí!

Lze udržet ji stěží! –

Přes škarpy letí – příkopy –!

Což – až tu káru vyklopí –

a – bude bez otěží?! –

 

*

 

Moderní hesla davu.

 

Splašenec je ten dnešní lid!

Volnost chce a – okovy chrastí! –

Tomu tak uzdu povolit:

a – strhne všechno s sebou do propasti!

 

*

 

Tak to bývá...!

 

Táta – rovný! –

–       Děti – hrbci! –

–       Táta – slavný! –

–       Děti – blbci...!

 

*

 

Žido-sociál[2] – oprávcem světa.

 

Lidstvo chce vzít do správky!

–       Nevěřte mu – drazí!

Vezměte naň podávky! –

Sic jen víc lid – zkazí...!

 

*

 

Židé vůdci proletářů.

 

Žid staví se v čelo massy!

Proč – povím též hned:

„Milliony své tak spasí!

Ovládne jí – svět...!“

 

*

 

Nová hračka.

 

Nový cumel k utišení!

Nová hračka pro lid! –

Moderní to potěšení

sluje: „právo volit“...!

 

*

 

Hlavní výhra.

 

Pan redaktor schází – schází...!

–       Tak – na mandát honem sází...! –

Spustil říznou! – „Nadchnul“ davy! –

Dobyl přízně! – V před ho staví! –

Mandát vyhrál! – Sedí v sněmu! –

Teď se směje! – Dobře je mu! –

 

*

 

Řešitelům otázky sociální.

 

Pátráte stále – muži vědy –

–       jak setřít slze, ztišit pláč?

Nejlepší byl by východ z bědy:

vzít na lidstvo karabáč...!

 

 

III.

DRAVCI DVOUNOZÍ.

 

 

S malou změnou klassiků.

 

Budem-li tak druh druha „žrát“ –

–      pak činím tento dotaz:

„Nebude v brzku zas tu stát

–      kanibal ante portas?“...!

 

*

 

Všeobecným bojem o existenci – to již počíná!

 

Lidožroutství jsou jen zbytky

dávno zašlé kultury!

Osvěty vrcholem vždycky

–      dravci jsou a – nestvůry!

Tak je i s kulturou naší! –

–      Kanibalism již tu straší! –

Jeho vidíš – kontury!

 

*

 

Toť předc člověku vrozeno!!!

 

Pro zlatku zlosyn podřezal

spícího kamaráda!

Kdo as nelidsky tak jednal,

–      společnost nyní – hádá...!

 

Snad lidsky? – pravím – nežvaním!

Důvody hned tu jsou též:

„Vždyť v pravdě lidským jednáním

–      lstivost je – vražda – loupež...!“

2. část >>>