Josef Ladislav Procházka: Chaos na Zemi - 2.
Člověk – netvor.
Kobylka ubohá!
Dře – až je chromá!
A patřte – u boha –
– co teď z toho má! –
Upadla sesláblá! –
Bič mlátí – ostrý –
– bezcitného ďábla –
do – živé kostry... –!
Nestačí rameno! –
– Tak do ní – kopne! –
– „Ty lidské plemeno!
– Čeho jsi – schopné!“ –
*
Hračka ubohá.
Dnes ještě milá kozička
malého baví Pepíčka
a bujný mlsá pažit...
Zítra – smrt děsnou zakusí! –
– Stáhnou ji – řežou na kusy! –
– Péct budou – vařit – smažit...! –
*
Zklamaná důvěra.
Chocholatá slepička
snáší denně vajíčka...
Proto selka ji má ráda...
Slepička k ní – důvěrná –
očka obrací černá;
– nezná co to: černá zráda...!
Slepička však sestárla; –!
– Vejce klásti přestala!
– Selka víc ji vidět nechce! –
– Zařízne ji – vypaří –
– vykuchá a – uvaří –
– klidně sní ji ve polévce...! –
*
Jidášská láska.
Jdi, maličká, jdi!
Tak sedlák kravku hladí!
Lichotí jí – poplácává!
– Zatím jde jí – o hlavu! –
Sedlák ji na popravu
řezníkovi zaprodává...!
*
Před popravou.
Vepřík větří v úkrytu:
sekera již – necky tu!
Sedlák – děti – čeleď již se trousí!
I kat – řezník – je tu už!
Na vepře si břitký nůž,
– ti druzí pak si naň zuby – brousí...!
*
V pešťské ústřední porážce.
Seznav, kterak košeráci
oběti své vraždí,
tu talmud svou reputaci
ztratil u mne na vždy...!
Kdo schopen tak děsné muky,
ten schopen je všeho!
Člověk padnout mu do ruky,
– zaříz’ by i – jeho!
*
Vivisekce.
Trápit nevinného tvora
když jsem viděl professora –:
Jak spjal oběť – jako Krista – – –!
– Ku katanství jak se chystá –!
– Nožem jak označil řez! –
– Za živa pak páral břicho – ...!
Děsným řevem hrůzné ticho
trýzněný jak přerval pes –!
– Tu – ač nejsem žádným rváčem –
měl jsem chuť dát sám mu lekci:
Provésti tu „vivisekci“
na surovci – karabáčem!
*
Pes – přítel!
Vytýkají mi, že mám psíka rád,
– že to můj takřka kamarád –!
– Hledej si ale druha dnes! –
Člověk, ten zlobou sálá jen! –
– Mstivý je – lstivý – bezciten! –
– Tuť milejší mi – věrný pes!
IV.
LIDSKÝ ZEMĚPLAZ.
Život – švindl.
Lidstvo kazí se překotem
a stává se „ksindlem“!
– Život nebude životem! –
Život bude – švindlem! –
*
Pěkné to boží obrazy!
V století jsme vděkuprázdném!
Noviny čtu! – S odporem –!
– Jeden vrahem, – druhý bláznem –
každý třetí – netvorem! –
*
Žido-sociála, pomocnice ku porodu.
Bába pospíchá...! Co asi
v „nadějný“ přišlo stav? –
– Lidstvo se brzy – „oprasí“!
– „Čuňat“ – porodí dav...!
V.
DOMÝŠLIVÍ ČERVI.
Nejvýš žádoucno!
Elektřinu zavádějí
již i také do ulic!
Tím se ale málo změní!
Elektrické osvětlení
kdyby zavedli raději
do těch lidských – mozkovic!
*
Učitelé lidstva.
Ty chlubné lidstvo! – Jdi se schovat!
Přírodu dnes chceš kantorovat?
Pravdě průchod! Tak čestnost velí!
Kdo že ti byli učiteli?
– Od žab učil se člověk plovat –!
– Co dobré máme, máme – z „hovad“ –!
– bez nich bychom nic – nevěděli!
*
K obrazu božímu!
Bohurovné člověčenstvo
chorý duch jen vypěstoval!
V kořalně – hle – společenstvo:
– Ten smilnil – ten olupoval,
– třetí chřtán zas proplachoval...!
– Za takové příbuzenstvo
tvůrce by se poděkoval!
*
I – jen ať se nestydí za příbuzné!
Člověk – „pán přírody“ –
na opici hledí s patra
– V ní „zvíře“ vidí! –
– Za zpět zůstavšího – bratra
proč pak se – stydí?
*
Žádný rozdíl v tvorstvu!
Nechápu tu lidskou naci[1]
– proč tak vysoko se cení –
Vždyť jsou to jen – oblečení
a – mluvící – opičáci!
*
Povážlivé tvrzení.
Duše-li věčnou,
– dosud nikdo neví! –
Věcí skutečnou
– bláznů jsou však zjevy! –
Toť důvod nemalý –
věčnost jenž ruší! –
Co by tam dělali
– s bláznivou duší? –
*
Výzva.
Lotrů a zmijí
– těch se nebojím...!
Ať syčí – vyjí – –!
– Volám k obojím!
Ať haní – tupí
zrádná kritika!
Nechť – hnisu kupy
hází; – vytýká...!
Jsem pravdy vědom!
– Budu bez hlesu – ! –
Spřež – skopnu jenom...!
– Neřád – setřesu...! –
VI.
„RÁJ“ BUDOUCNA.
PŘÍŠTÍM STOLETÍM!
Vím – dobo – jaká jsi!
Nápis tvůj hlásá:
„Výtečné klobásy
– z lidského masa...!“
Budoucna „ráj“.
Zrak můj jasně do budoucna vidí!
Neshlédá tam žádné více lidi!
Zří tam jen netvory dvounohé,
– neznající morálky ni, nace... –
– uvyklé jen o kus chleba rvát se
a hájiti – žití ubohé...!
*
Lidstvo po staletích.
Sta let dlím již na věčnosti!
Touhou hořím – zvědavostí:
„Dole s lidmi – jak je s těmi?“
V nebes klenbě spatřím otvor...! –
Dychtivě pohlédnu k Zemi... –
– Úžasem zůstanu němý:
Plno šelem...! – Plno potvor...!
*
Lidstvo až – dohýří!
Ne hlady lidé vyhynou! –
Lidé zhynou vlastní vinou!
Lid bude zmírat bezdětek –
a co zbude – bude – zmetek!
*
Lidstvo budoucna nebude mít pět
smyslů.
Čtyry smysly v budoucnosti
člověk bude mít:
Zrak – sluch – čich – hmat a – pak dosti!
Scházet bude – cit! –
*
Nezdařený výlet do vesmíru.
Lidstvo – hnáno elektřinou –
na hvězdu chce opět jinou...!
– Přírodě se – bohu, rouhá! –
Cesta nebude však – dlouhá!
Hlas nebes jen zahřmí: „Ouha!“
– Slétne stroj i s – chamradinou...!
– Z „polobohů“ – směs je pouhá – –!
– Elektřina z „kaše“ čouhá! –
– Tak bude, až – věky minou! –
*
Co čeká lidstvo?
Nechtěl bych žít doby příští
na té Zemi – mrchovišti!
Zem’ jedním bude hřbitovem!
– Umrlčinou bude cítit!
Prašerední budou tvoři,
jež dnes ještě lidmi zovem!
Druh druha se bude štítit,
kostmi budou chrastit – „svítit“ –
– bezzubí, bezvlasí, choří
trpaslíci bez pohlaví...!
– Odporní hladovci draví!
– Za živa hnijící davy!
– dávící se v mrtvol moři...!
*
Lidé – země cizopas!
Kdež jsou ty časy,
kdy Zemi husté kryly vlasy,
– mohútný a bujný les!
Jak sestárla! Chudák dnes
hlavu věsí, vždyť se těší
veliké již místy pleši –
skoro všechen vlas jí slez’! –
Občas kýchne! Mocná ústa
rozevrou se, láva hustá
vychrlí se z mocných plic...
– a smrduté plyvá plyny,
bude mít as souchotiny,
– podle známých definic!
A jak již je zanedbaná!
– znečištěná, rozdrápaná!
– Hmyzu na ní přesila...!
Krev jí ssají milliony!
Ryje v ní a skáče po ní
lidská veš – jak kobyla!
Drbe ve vzdušném se rouše!
Když havěť příliš kouše,
odpovídá bručením...
Jež zní ale jak sta hromů – –
– otřásá svou koží k tomu,
zvem’ to – země-třesením...!
Jestli jednou dopálí se!
– Štípat-li se nedá více!
– Přichystá se k odvetě!
– Začne mačkat ten hmyz drzý!
To bude pak pláče, slzí
a poprasku po světě!
Mrzuta je též již k stáří!
Zřím zlověstné chmůry v tváři,
– čtu v nich jako v slabikáři:
„Běda lidstvu, – osvětě!“
KONEC
Odkaz na celé toto dílo:
Josef Ladislav Procházka: Chaos na Zemi.
[1] nace – cháska, sebranka, banda, pakáž... – pozn. Mis.