Jdi na obsah Jdi na menu
 


Anton Szandor LaVey: Satanská bible - 1. část

8. 5. 2011

lavey.jpg

 

Infernální invektiva

 

            První kniha Satanské bible není ani tak pokusem o rouhání, jako spíše vyhlášením něčeho, co můžeme označit jako „projev ďábelské nevole“. Ďábel byl vytrvale a bez zábran napadán lidmi oddanými Bohu. Na rozdíl od mluvčích Pána spravedlivých neměl Kníže temnot nikdy možnost vyjádřit svůj názor. Ti, kdo v minulých dobách hřímali z kazatelen, mohli vymezit „dobro“ a „zlo“, jak uznali za vhodné, a s potěšením zatratili – verbálně a občas i fyzicky – každého, kdo nesouhlasil s jejich výmysly. Jejich řečičky o „křesťanské lásce“ vztažené na Jeho Pekelné Veličenstvo se stávají prázdnou přetvářkou a vzhledem ke zřejmé skutečnosti, že bez satanského nepřítele by se jejich náboženství zhroutila, jsou navíc nespravedlivé. Je velice smutné, že alegorické postavě, která má největší podíl na úspěchu spirituálních náboženství, je prokazováno tak málo křesťanské lásky a že je systematicky tupena – těmi, kdo s falešným nadšením vzývají pravidla fair play!

            Za celá staletí, kdy se snažili Ďábla ukřičet, nikdy nezařval na ty, kdo ho očerňují. Vždy zůstal gentlemanem, zatímco ti, které podporuje, pateticky pokřikují, běsní a chvástavě mluví z cesty. Ukázal se jako vzor hodný následování. Nyní má ale pocit, že nadešel čas důrazně se ozvat. Usoudil, že konečně nastala doba získat, co mu náleží. Nudné knihy plné pokryteckých zásad už dávno nikdo nepotřebuje. K tomu, abychom se znovu naučili Zákonu džungle, postačí malý, bezohledný, jízlivý nápad. Každý verš je infernem. Každé slovo jazykem ohně. Plameny Pekel šlehají s nelítostnou prudkostí ... a očišťují! Čtěte dál a učte se Zákonu.

            Důvodem k napsání této knihy byla skutečnost, že až na pár výjimek nebyly všechny traktáty, studie, všechny „tajné“ zaklínací knihy, všechna „velká díla“ pojednávající o magii ničím jiným než svatouškovským podvodem – provinilým žvaněním a esoterickým plácáním kronikářů magických nauk, neschopných či neochotných podat objektivní pohled na dané téma. Autoru za autorem se ve snaze vyjádřit základní myšlenky „černé a bílé magie“ podařilo pouze celý problém zamlžit tak, že každý rádoby student černé magie nakonec přihlouple zkouší štěstí s deskou Ouija[1], stoupá si doprostřed pentagramu a čeká, až se zjeví démon, odevzdaně vrhá věštebními tyčinkami I-ťing[2] jako tvrdými preclíky, míchá karty, aby předpověděl budoucnost, jež ztratila jakýkoli význam, navštěvuje semináře, které slibují zbavit se ega – přičemž to samé mu udělají i s peněženkou –, a zpravidla ze sebe v očích těch, kteří vědí, dělá naprostého blázna!

            Pravý mág ví, že regály označené heslem okultní magie přetékají křehkými troskami vyděšených myslí a nemohoucích těl, metafyzickými deníky sebeklamu a oblbujícími soupisy zásad východního mysticismu. Příliš dlouho bylo téma satanské magie opracováváno rozběsněnými žurnalisty s očima plnýma hrůzy, držícími se cesty ctnosti novinářské manýry.

            Stará literatura je vedlejším produktem mozků hryzaných strachem a prohrou, byla nevědomky napsána na podporu těch, kdo skutečně ovládají Zemi a ze svých pekelných trůnů se hlasitě a radostně smějí.

            Tyto svazky, plné otřepaných mylných informací a falešných proroctví, jsou podpalem, díky němuž šlehají plameny pekel jasněji.

            V této knize naleznete pravdu – a fantazii. Jedna podmiňuje druhou; chápejte je takové, jaké jsou. To, co poznáte, nebude vždy zrovna příjemné; ale zato se vám otevřou oči!

            Zde vám předkládám Satanské myšlení, podané z pravého Satanského pohledu.

 

Satanova církev

San Francisco, Valpuržina noc,

1968

Prolog

 

            Boží cesty ctnosti se po celé věky na Zemi pouze hašteřily a hádaly. Každé z těchto božstev se společně se svými knězi a služebníky pokoušelo najít ve vlastních lžích nějakou moudrost. Doba ledová v náboženském myšlení může ve velkém plánu lidské existence trvat pouze omezený čas. Bohové těch, kteří pokáleli moudrost, se stali legendou, a svou tisíciletou říši Kristovu vydávali za skutečnost. Každý, kdo měl svou vlastní „božskou“ cestu do ráje, obviňoval ostatní z kacířství a duchovních prohřešků. Prsten Nibelungů nese věčné prokletí – ale jen proto, že ti, kdo jej hledají, uvažují v pojmech „Dobra“ a „Zla“ – přičemž sami jsou přirozeně pouze „dobří“. Aby naplnili svatostánky a zaplatili hypotéky na chrámy, hrají jejich duchovní nenápadnou, ale chabou hru s Ďáblem. Běda, příliš dlouho se obírali „spravedlností“, takže ďáblové v jejich podání jsou ubozí a neschopní. V „bratrské“ jednotě si proto podávají ruce a v beznaději kráčejí do Valhaly na poslední velký ekumenický koncil. „V rmutu soumrak bohů blíží se.“ Havrani noci se rozlétli, aby přivolali Lokiho, který podpálil Valhalu žhnoucím trojzubcem Inferna. Soumrak je dokonán. Z noci se zrodila zář nového dne a povstal Lucifer, aby opět vyhlásil: „Toto je doba Satanova! Satan vládne Zemi!“ Bohové nespravedlivých jsou mrtvi. Toto je jitro magie a nepokálené moudrosti. TĚLO zvítězilo a velká Církev bude zasvěcena jeho jménu. Spása člověka již nebude záviset na odříkání a zapírání sebe samého. Vejde ve známost, že svět těla, svět žijících, bude nejlepší přípravou ke všem rozkoším!

REGIE SATANAS! VLÁDNI SATANE!

AVE SATANAS! SLÁVA SATANU!

 

Kniha Satanova I

 

1.        V této vyprahlé divočině oceli a kamene pozvedám svůj hlas, byste slyšeli. Volám k východu i k západu. Na sever i na jih dávám znamení, jež ohlašuje: Smrt slabochům, blahobyt silným!

2.      Otevřete oči, byste prozřeli, ó lidé myslí napadených plísní, a slyšte, vy milióny svedené na nesprávnou cestu!

3.      Neboť stojím v první linii připraven zpochybnit moudrost světa; podrobně prozkoumat zákony lidské i „Boží“.

4.      Žádám zdůvodnění vašeho zlatého pravidla chování „nečiň druhému, co nechceš, aby jiní tobě činili“ a ptám se na všechna „proč“ a „proto“ u vašeho desatera.

5.      Neskláním se před žádnou z vašich tištěných model. Ten, kdo v desateru přikazuje „Ne“, je mým smrtelným nepřítelem!

6.      Omočím ukazovák ve vodnaté krvi vašeho nemohoucího spasitele a napíšu nad jeho trny zdrásané obočí: PRAVÝ kníže zla – král otroků!

7.      Žádná otřepaná lež pro mne nemůže být pravdou; žádné svazující dogma neochromí pero mé!

8.      Odpoutám se od všech konvencí, které nevedou k úspěchu a štěstí zde, na Zemi.

9.      V tvrdém výpadu pozvednu korouhev silných!

10.   Popatřím do skelného oka vašeho hrůzostrašného Jehovy a vytahám ho za vousy; pozvednu širočinu a rozpoltím mu lebku, vyžranou červy!

11.     Odstřelím úděsné myšlenky filozoficky obílených hrobů a cynicky se budu ve spravedlivém rozhořčení vysmívat!

 


Satanské devatero

 

1.        Satan znamená radost, nikoli odříkání!

2.      Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální sny!

3.      Satan znamená neposkvrněnou moudrost, nikoli pokrytecký sebeklam!

4.      Satan znamená laskavost k těm, kdo ji zasluhují, nikoli lásku vyplýtvanou na nevděčníky!

5.      Satan znamená pomstu, nikoli nastavení druhé tváře.

6.      Satan znamená odpovědnost vůči odpovědným, nikoli péči o psychické upíry.

7.      Satan znamená člověka jako každé zvíře, někdy lepšího, mnohem častěji však horšího než ti, kdo kráčejí po všech čtyřech; člověka, jenž se díky „božskému duchovnímu a intelektuálnímu vývoji“ stal nejzkaženějším zvířetem!

8.      Satan znamená všechny takzvané hříchy, jelikož vedou k fyzickému, mentálnímu nebo emočnímu uspokojení!

9.      Satan byl nejlepším přítelem, jakého kdy církev měla, jelikož ji po celá ta léta pomáhal udržovat v chodu!

 

(Oheň)

Kniha Satanova II

 

1.        Popatřte na krucifix, co symbolizuje? Něco neslaného, nemastného a neschopného, co visí na kříži.

2.      Zkoumám vše a pochybuji o všem. Jak tak stojím před rozpadávajícími se přikrášlenými fasádami vašich nejnadutějších morálních dogmat, napíšu na ně písmem spalujícího pohrdání a výsměchu: Hle! Toť vše jen podvod a klam!

3.      Shromážděte se kol mne, ó vy, kteří vzdorujete smrti, a Zem sama bude navždy vaše, abyste ji měli v držení.

4.      Příliš dlouho směla mrtvá ruka zneplodňovat živoucí myšlení!

5.      Příliš dlouho bylo falešnými proroky zaměňováno správné a špatné, dobro a zlo!

6.      Žádná víra nesmí být přijímána na základě „božské autority“. O náboženstvích je nutno pochybovat. Žádná mravní dogmata nesmějí být považována za daná – žádný standard či měřítko nesmějí být zbožštěny. Mravní zásady nejsou samy o sobě posvátné. Stejně jako dřevěné modly v dávných dobách jsou i ony výtvorem lidských rukou. Co člověk stvořil, může také zničit!

7.      Ten, kdo váhá uvěřit všemu, je obdařen značnou inteligencí, neboť víra v jeden falešný princip je počátkem vší pošetilosti.

8.      Hlavním úkolem nové doby je vždy vyzdvihnout ty, kteří vymezí její svobody a povedou ji k hmotnému úspěchu –, kteří by servali rezavé zámky a řetězy mrtvého zvyku, jež vždy brání zdravému vývoji. Teorie a myšlenky, které mohly pro naše předky znamenat život, naději a svobodu, mohou dnes pro nás představovat zkázu, otroctví a hanbu!

9.      S měnícími se životními podmínkami a okolnostmi nezůstává žádný lidský ideál jistý!

10.   Kdykoli si lež zbuduje trůn, nechť je bez lítosti a žalu energicky napadána, neboť pod vládou falše se nemůže nikomu dobře dařit.

11.     Nechť jsou tradiční sofismata svržena z trůnu, vykořeněna, spálena a zničena, neboť představují trvalou hrozbu veškeré nefalšované ušlechtilosti myšlení a jednání!

12.   Prokáže-li se u kterékoliv údajné „pravdy“, že není ničím než pouhou báchorkou, nechť je bez dlouhých cirátů uvržena v nejzazší temnotu, mezi mrtvé bohy, mrtvé říše, mrtvé filozofie a další zbytečnou veteš a haraburdí!

13.   Nejnebezpečnější ze všech lží, které kdy byly dosazeny na trůn, je posvěcená, privilegovaná lež – lež, o které každý věří, že je vzorem pravdy. Je plodnou matkou všech dalších všeobecně rozšířených omylů a falešných představ. Je to strom pošetilosti s hlavou hydry a tisícem kořenů. Je společenskou rakovinou!

14.   Lež, o které se ví, že je lží, je již zpola vymýcena, ale lež, kterou i inteligentní lidé přijímají jako skutečnost – lež, která byla malému dítěti vštípena v matčině klíně, je nebezpečnější než plíživá morová rána a daleko hůř se s ní bojuje!

15.   Všeobecně rozšířené lži byly vždy nejmocnějším nepřítelem osobní svobody jednotlivce. Existuje pouze jediný možný přístup: vyříznout je až k samému jádru jako rakovinové nádory. Vymýtit je, aby se nemohly dál šířit. Sprovodit je ze světa, nebo to samé udělají s námi!

 

Vzduch

Kniha Luciferova osvícení

 

            Římský bůh Lucifer byl nositelem světla, duchem vzduchu, personifikací osvícení. V křesťanské mytologii se stal synonymem zla: nic jiného se od náboženství, které udržuje svou existenci mlhavými definicemi a falešnými hodnotami, ani čekat nedalo. Nastal čas uvést vše na pravou míru. Falešné moralizování a okultní nesmysly je třeba opravit. Většinu příběhů a her o Ďáblovi, i když jsou třeba zábavné, je nutno označit za zastaralé absurdity, jimiž také skutečně jsou. Bylo řečeno: „Pravda osvobodí člověka.“ Jenže pravda sama o sobě ještě nikoho neosvobodila. Emancipaci ducha mohou přinést pouze POCHYBY. Bez obdivuhodného prvku pochybování by byla brána, jíž prochází pravda, pevně uzavřena a odolávala by i bušení tisíce Luciferů. Nepřekvapuje, že Písmo svaté mluví o Vládci pekel jako o „otci všech lží“ – nádherný příklad převráceného hodnocení osobnosti. Pokud máme uvěřit teologickému obvinění, že Ďábel zosobňuje podvod a lež, pak musíme zákonitě souhlasit, že to byl ON, NIKOLI BŮH, KDO ZAVEDL VEŠKERÁ DUCHOVNÍ NÁBOŽENSTVÍ A KDO NAPSAL BIBLE SVATÉ! Když navazuje jedna pochyba na druhou, bublina, která se nafoukla dlouho hromaděnými falešnými představami, hrozí prasknutím. Pro ty, kteří již začali pochybovat o domnělých pravdách, je tato kniha zjevením. Lucifer již povstal. Nyní je čas pochybovat! Bublina lží praská a zvuk, který vydává, je řevem celého světa!

2. část >>>

 

POZNÁMKY:

[1] Ouija [vyslov: „uíja“ nebo „uídža“] = spiritistická destička s písmeny a číslicemi, po nichž při seanci „duch“, skrze lidské médium, „pohybuje“ malým děravým prkénkem ve tvaru srdce, čímž jakoby „předává zprávu“. Pošetilé marnění vzácného času volna. Bezduchá zábava pro chudé duchem. Vyvolávají „ducha“, ale duchaplnost si nepřičarují. Slovo ouija pochází patrně ze zkomoleniny prastarého sanskrtského slova „ódžha“ (ओझ), jež znamená asi tolik, co „ten, kdo ovládá pozemské duchy“. – Poznámka Misantropova.

[2] I-ťing = staročínská věštebná Kniha proměn (I = proměna, ťing = kniha). – Pozn. Mis.