Edgar Allan Poe: Krajina stínů
DOSTAVENÍČKO
Určitě existují jiné světy než ten náš, jiné myšlenky než myšlenky davu, jiné úvahy než spekulace sofistů.
Některé věci jsou tak dokonale směšné, že se člověk musí smát, jinak by umřel. Umřít smíchy musí být ta nejnádhernější ze všech nádherných smrtí!
Ve Spartě se na západ od pevnosti – která se dnes jmenuje Paleochori – v chaosu sotva znatelných ruin zachoval jakýsi podstavec, na němž jsou dodnes čitelná písmena ΛΑΞΜ. Jde nepochybně o část slova ΓΕΛΑΞΜΑ. A ve Spartě přitom bylo tisíce chrámů a svatostánků tisíců nejrůznějších božstev. Jak nesmírně zvláštní je, že právě oltář Smíchu přežil všechny ostatní!
Bylo snad nebo by mělo být podotknuto, že jako praví gentlemani jsme si neustále vědomi své odlišnosti od obyčejného davu, aniž jsme schopni okamžitě přesně určit, v čem ona odlišnost spočívá. Neumím ani lépe definovat zvláštnost jeho duševního stavu, který jej, jak se zdálo, odváděl mnohem dál od ostatních lidí, než aby se dal nazvat pouhým návykem ustavičného hlubokého přemýšlení, jenž byl patrný i v jeho nejvšednějším počínání, prostupoval jeho laškováním a proplétal se výbuchy jeho veselí jako zmije, které vylézají z očních důlků rozšklebených masek na římsách, jež zdobí persepolské chrámy.
Ve výrazu tváře, jež zářila úsměvy, se přesto skrýval (nepochopitelná anomálie!) onen nepostižitelný záblesk smutku, který je neoddělitelně navždy spojen s dokonalou krásou.
Vhodnost místa a především doby jsou strašáci, kteří odvracejí lidstvo od rozjímání nad velkolepou nádherou. Sám jsem kdysi zachovával dekorum, ale sublimace pošetilosti měla neblahý vliv na mou duši.
LIGEIA
„A v nitru je přítomna vůle, která neumírá. Kdo zná tajemství vůle a její životní síly? Neboť Bůh je pouze obrovská vůle, jež proniká vším svou cílevědomostí. Člověk se nevzdá andělům, ba i smrti se úplně poddá vždy až ve chvíli, kdy zeslábne jeho vůle.“
• Joseph Glanvill1
„Není dokonalé krásy bez jisté úchylky od souměrnosti.“
• Bacon, lord z Verulamu2
Při usilovném rozpomínání se na věci dávno zapomenuté přicházíme často až na samý okraj vzpomínky, abychom si nakonec přece jen nevzpomněli.
MORELLA
Žal je nejtrvalejší ze všech citů, jako je cypřiš nejvytrvalejší mezi stromy. Radost se nerodí v životě dvakrát jako růže, které v Poseidónii kvetly dvakrát do roka.
ARNHEIMSKÉ PANSTVÍ
neboli
ZAHRADA V KRAJINĚ
Za hlavní podmínku šťastné blaženosti považoval prostou a čistě fyzickou rozkoš z volného pohybu pod širým nebem.
„Zdraví,“ říkal, „nabyté jiným způsobem není hodno toho jména.“
Jeho intelekt byl z těch, pro něž získávání vědomostí představuje spíše intuitivní nezbytnost než nějakou námahu.
Nevěřil příliš, že člověk může jako jedinec nějak viditelně přispět k obecnému zlepšení lidského údělu. Celkem vzato byl podle něho člověk ať ve štěstí či neštěstí do značné míry odkázán sám na sebe.
V pohrdání jakoukoli ctižádostí lze nalézt jeden ze základních principů pozemského štěstí. Cožpak skutečně není možné, aby navzdory tomu, že génius je obvykle nezbytně ctižádostivý, byli nejvyšší duchové povzneseni nad všechno, co bychom mohli ctižádostí nazvat? A nemohlo se tudíž stát, že mnohé daleko větší osobnosti než Milton zůstaly záměrně „němé a v neokázalém zapomnění“? Jsem přesvědčen, že svět dosud nikdy nespatřil – a pokud souhrou nějakých nešťastných náhod nedožene své nejušlechtilejší duchy k nechutné námaze, tak ani neuvidí – ve sféře umění plný rozvoj triumfálních výkonů, jakých by lidstvo bylo dozajista schopno.
Pocit není nic předstíraného ani žádná chiméra. Ani matematika nemá více absolutních důkazů, než kolik jich poskytuje umělci jeho umění. Ten totiž nejen věří, nýbrž i bezpečně ví, že určité, zjevně nahodilé uspořádání jsoucna již samo o sobě – a jedině a pouze ono – utváří skutečnou krásu.
...tvrzení, které se lépe hodí k servilním názorům davu než k vášnivým snům génia.
...ctnost vznešenější, jež hoří plamenem tvůrčího ducha...
Nejvíce potlesku dnes sklízejí sofisté negativistické školy, kteří se pro svou neschopnost tvorby veškeré tvůrčí činnosti vysmívali.
Jeho pozornost upoutala bujná příroda ostrovů v Tichém oceáně. „Kdybych byl misantrop,“ řekl, „tak by se mi takové dějiště hodilo. Naprostá odloučenost a ústraní těch míst stejně jako obtížný přístup i odchod by v takovém případě představovaly největší možné kouzlo; avšak já nejsem žádný Timon. Toužím po klidu, avšak ne po zoufalství osamělosti. Musí mi zůstat jistá kontrola nad rozlehlostí a délkou trvání mého odpočinku."
Při hledání takto položeného vhodného místa strávil Ellison cestováním několik let...
Při pohledu z vrcholu hory se neumíme ubránit pocitu, že jsme za hranicemi světa.
FILOSOFIE NÁBYTKU
...zlovolné vynálezy pokolení prospěchářů a modloslužebníků peněz – potomků Baala a uctívačů mamonu, utilitaristů, kteří ve snaze šetřit myšlenkou a ekonomicky hospodařit s fantazií napřed se sobě vlastní krutostí vynalezli kaleidoskop a potom založili akciové společnosti, aby jím s chutí otáčeli.
Ve Španělsku jsou samé záclony – je to národ katů, kteří své oběti věší.
Soudce z lidu může být velice obyčejný člověk; soudce, jenž rozhodne o výběru koberce, musí být génius.
Stínítko z broušeného skla je slaboduchý vynález nepřítele.
To, že člověk s naditou peněženkou v ní obvykle zároveň nosí velice přízemního ducha, je zlo, jež vyrůstá z našich republikánských institucí. Špatný vkus je součástí či doprovodným úkazem továrny na dolary. Čím víc bohatneme, tím jsou naše myšlenky rezivější.
U KONCE S DECHEM
I ta nejhorší nepřízeň osudu musí nakonec podlehnout neúnavné odvaze filosofie.
Jen se na mne podívejte, jak se ukrývám v bezpečí svého budoáru, hrůzný příklad zlých následků: naživu, leč s atributy mrtvého – mrtvý, se sklonem k životu – anomálie na tváři planety.
VYSVĚTLIVKY:
2 Francis Bacon, lord z Verulamu (1561-1626) - anglický filosof, vědec, historik a politik. Je autorem takových výroků jako: "Chování si lidé navzájem předávají jako choroby." či "Lékař léčí nemoc, ale zabíjí nemocného." (viz Florilegium misanthropicum) nebo „Nejnižší ctností u chátry (apud vulgus) je chvála. Obdivuje průměrné, pro vynikající nemá smysl.“ (viz Schopenhauer: Svět jako vůle a představa); rovněž podle Schopenhauera "Bacon mluvil vždy o sobě s hrdostí." - Vysv. Mis.