Misantropova knihovna

HISTORICKÝ NÁRYS

A VEGETARIÁNSTVÍ V SOUČASNOSTI 

         Je pravděpodobné, že vegetariánství bylo u kolébky lidského pokolení, jako biologicky nejpřirozenější soustava výživy pro člověka. Vegetariánství nalézáme nejvíce u národů východu a jihu, zatímco na severu Eskymáci se živí jen masem a tukem zvířat a ryb (nízký průměr života).

         Vegetariánství jako specifická soustava výživy přišlo do Evropy ve starověku pravděpodobně z Asie – od bráhmanů, jógínů, buddhistů a stoupenců Zarathustry. Již je tomu 5–6 tisíc let, kdy kněží starověkého Egypta nejídali maso. Rozdělovali pokrmy na čisté a nečisté. Mrtvoly zvířat byly nečisté a nebylo možno se jich ani dotýkat.

         Antičtí autoři popisují kraje a rasy, kde se žilo vegetariánsky. Tak např. Hekataios z Milétu a Tacitus se zmiňují o tom, že obyvatelé severní části Řecka – Thrákie (= „čistý kraj“) vůbec nejedli maso (proto byli lidmi „čistými“) a byli známí svým zdravím. Ostatně i v našem století badatelé popisují jistá místa dlouhověkosti, izolovaná, hlavně vysokohorská údolí, kde po tisíce let žijí nevelké národy, živíce se zcela vegetariánsky a vyznačující se výrazně dobrým zdravotním stavem a dlouhověkostí. Možno se zde zmínit o „šťastném údolí“ v Himálajích, kde žije malý nárůdek Hunza[1], nebo v údolí Vilcabamba v Andách, nebo o plemeni Tubu, žijícím v datlové oáze ve střední části Sahary.

         Ovidius v XV. knize svého díla Proměny představuje nauku Pythagorovu, vkládaje do jeho úst plamennou tirádu proti užívání pokrmů masitých. Pythagoras zde připomíná, že „zlatý věk“ byl šťastný a neposkvrňoval se zabíjením. Lidé přece mají dosti dokonalých pokrmů, které jim dává příroda bez zabíjení a prolévání krve. Jak jsou nevděční, když zabíjejí pokojné ovce, krávy, voly, kterým se takto odvděčují!

         Antický básník zde podtrhuje především etický aspekt vegetariánství. Ostatně mnoho starověkých filosofů žilo vegetariánsky, tak např. Buddha, Zarathustra, Pythagoras, Sókratés, Platón, Plútarchos, Hippokratés, Ovidius, Seneca a jiní.

         V novější době bez masa žili Leonardo da Vinci, Michelangelo, Newton, Spinoza, Rousseau, Goethe, Wagner, Schiller, Byron, Shelley, Schopenhauer, Maeterlinck, Lincoln, Nietzsche, Voltaire, Ibsen, Selma Lagerlöfová, Bernard Shaw, Rabíndranáth Thákur, Gándhí, Tolstoj, Gorkij, objevitel vitamínu B12 Lester Smith. Rovněž slavný běžec dlouhých tratí Nurmi byl vegetariánem.[2]

         Jistě, že ne všichni tito slavní lidé, které vegetariánská literatura vyjmenovává, byli vegetariány po celý život. Zřejmě k tomu přicházeli ve zralém věku, podle stupně svého duchovního rozvoje. Příkladem toho může být Lev Tolstoj.

         Ve své současné nové formě se vegetariánství rozvíjelo především v Anglii – již v prvé polovině XIX. století – dovezené z Indie.

         O rozvoj ideje vegetariánství na přelomu XIX. a XX. století v Evropě se zasloužil Tolstoj svou morální autoritou. Narozen v r. 1828, kolem svého 60. roku přešel na vegetariánství a začal propagovat tento způsob výživy především z důvodu filosoficko-etického.

         V Japonsku je na 30.000 vegetariánů, seskupených hlavně v pacifistické organizaci Ómoto a mezi stoupenci zenové filosofie.

         Náboženství a askeze Východu velmi přejí vegetariánství. V Indii každý pravověrný hinduista je zapřisáhlým vegetariánem.

         V Polsku je poměrně málo stoupenců vegetariánství a mnohdy lidé, kteří jej praktikují, jsou vlastními rodinami považováni za podivíny.

         Lechové, tedy předchůdci dnešních Poláků, byli hlavně vegetariány, což se odvozuje od původu slov „strava“ a „potrava“ od „tráva“[3], neboli rostlina.

ZVYKY. ÚLOHA MASA.

         Již před staletími bylo známo, že zvířata savci, žijí průměrně 6–7 krát déle, než trvá doba jejich osobního vývoje. Trvá-li tedy u nich doba vývoje dva roky, pak žijí průměrně 12–14 let. Čím těžší mozek v průměru k tíži těla, tím delší je průměrný život toho kterého druhu. To se nazývá cefalizace. Člověk jako biologický druh má největší index cefalizace a nejdelší dobu osobního vývoje, z čehož by se dalo usuzovat, že by měl žít 120–130 let i déle. Někteří gerontologové tvrdí, že naše nejdůležitější ústrojí – především mozek a srdce – by nám mohly sloužit 150 let i déle, pokud by se pro to vytvořily podmínky a chránila by se ústrojí před škodlivinami. Průměrný věk v evropské civilizaci je 74–76 let pro ženy a 68–69 let pro muže.[4] V posledních letech údajně prodloužil se věk následkem menší úmrtnosti dětí. Lékařství však ještě dnes nedovede se vypořádat s vleklými nemocemi a nedovede jim čelit, k čemuž přispívá rozvoj průmyslu, urbanismu, nečisté ovzduší, hluk a nesprávná strava. Toto vše jsou příčiny nemoci a kratšího života.

         V přírodě žijící zvířata si vybírají vhodný pokrm a regulují jeho množství. To dnes již vesměs člověk nedovede. Jí nevhodně, málo se pohybuje, tloustne. To začíná již od dětství a postupuje po celý život. Tak se vytvářejí různé návyky.

         Lidožrouti si libují v pojídání lidského masa, které by bylo pro člověka ze západu něčím obludným. Tento západní člověk však s chutí pojídá skopové nebo vepřové maso, což u pravověrného hinduisty – důsledného vegetariána – mohlo by vést až k vrhnutí z ošklivosti. Svého času, následkem nedostatku mléka, začali v Pekingu krmit nemluvňata výtažkem ze sóji, která se svým složením nejvíce podobá mléku. Dr. Heiser o tom píše, že „...je to nejodpornější nápoj, jaký jen možno si představit.“ Ale děti, zvyklé na tento nápoj, pily ho lačně a pak, když dostaly čerstvé kravské mléko, vyplivovaly ho s odporem. Stejně tak i dítě, které nikdy nejedlo čokoládu, může ji zpočátku vyplivovat jako něco „nedobrého a nezvyklého“. Musí si pro ni nejprve vytvořit chuťově stravný stereotyp.

         Masité pokrmy vytvářejí procesy hniloby v tlustém střevě, odkud hniloba přechází do krve a otravuje celý organismus. To má velký dopad především u lidí starších, u kterých čistící činnost jater a ledvin je již značně slabší. Zvířecí tuk způsobuje vzrůst cholesterolu ve stěnách tepen.

         Maso se připravuje s větším množstvím soli, což rovněž škodí organismu. V úvahu je nutno brát i to, že maso zabitých zvířat obsahuje škodlivé produkty proměny hmoty, které za živa byly vylučovány ledvinami, což bylo překaženo smrtí zvířete. Mimo to, používá se vesměs maso zvířat tlustých a nemocných. Otylost zvířete, tolik ceněna výrobci masa, je přece nemocí, stejně jako otylost u lidí.

         Je nutné se zmínit o tom, že zvíře před zabitím prochází šokem, stresem, který mění negativně celou sestavu jeho organických látek a smrt zabránila vymísení těchto toxinů. Všechny substance dávají ostrý pach a chuť masovým výtažkům. Hovězí polévka by nebyla chutná bez přidání koření a soli.

         U zabitých zvířat se projevují i různé vleklé choroby, kterými trpěla následkem nenormálních podmínek života, nedostatkem pohybu a nadměrné stravy. U chovaných zvířat, hlavně prasat a ovcí, se projevují četné nemoci kloubů, nervů, oběhu a metabolismu. V mase těchto zvířat vzrůstá silně kyselina tuková.

         Všechny tyto změny nejsou zjistitelné mikroskopem. Zůstává otevřenou otázkou, jaký vliv má maso na zdravé lidi, kteří je požívají. A zda škodliviny masa nejsou větší než jeho hodnota.

         Maso je dobrou půdou pro bakterie a cizopasníky. Palička tyfu během 48 hodin, při teplotě 14–18°C může proniknout 14 cm hluboko do masa. Nákaza břišního tyfu apod. vytváří jisté toxiny, které nehynou ani při teplotě 120°C ani uzením, ani pečením. Celkově vzato, maso může obsahovat různé bakterie a toxiny, trichíny[5] a zárodky tasemnic. Pojídání syrového masa (tzv. tatarské bifteky) je vždy riskantní.

         Zabíjení bakterií masa vařením není snadné, protože maso je špatný vodič tepla – především tučné maso se zvolna zahřívá v místech středu. Vaření dlouhé dává masu jalovost.

         Upravené a kořeněné maso dává více chuti na jídlo, má mnoho tuku (buď přímo v masu, nebo dodávaného při smažení). To snadno může vést k otylosti. Vegetariáni netrpí obezitou.

         Pocit spokojenosti u masojeda po požití masa je stejný jako pocit spokojenosti u pijáka po požití alkoholu. Je zde síla zvyku. Eskymáci jsou zvyklí jíst i shnilé maso ryb a Číňané shnilá vejce. Není na tom nic divného. Vždyť i v našem evropském způsobu vysokobílkovinné potravy se procesy hniloby projevují v mase a lidé je požívají. Chuť a pach shnilého pokrmu, to je otázka návyku – vytvoření si patřičného chuťového a stravovacího stereotypu.

         Člověk, který silně navykl na požívání masa, po jeho odstavení může pocítit jisté „oslabení“. Toto je jen přechodného rázu. Je doprovodem abstinence. Takovéto „oslabení“ může pocítit i člověk, který se vzdá kouření nebo alkoholu. Toto „oslabení“ neznají však vegetariáni.

VÝŽIVA A LETORA ČLOVĚKA.

ÚLOHA POKRMOVÝCH CELKŮ

         V oficiálních příručkách výživy je možno se dočíst, že člověk od přírody není býložravec, že jeho zažívací ústrojí je jiné než u koně, krávy nebo kozy. Vůbec již není možné přirovnávat člověka k dravým zvířatům masožravcům. Člověka je možno přirovnat k opici, která je mu nejblíž.

         Savci-masožravci se liší od býložravců v následujícím:

1.      Masožravci mají krátkou délku střev, aby bylo možno rychle vyměšovat rychle hnijící částice masa. Býložravci mají střeva delší.

2.    Masožravá zvířata mají špičáky a drápy k chytání kořisti. Jejich čelisti se pohybují pouze jedním směrem – dolů a nahoru. U býložravců jsou zuby přizpůsobeny k ukusování rostlin a žvýkání – čelisti se mohou pohybovat i do stran.

3.     Dravci nemají potní žlázy v kůži; regulace tepla se provádí ústní dutinou a oddechováním. U býložravců pocením se.

4.    Masožravá zvířata nemají ve slinách ptyalinové[6] kyseliny, zato v žaludeční šťávě mají 10krát více solné kyseliny, což jim umožňuje i trávení kostí. Pijí chlemtáním, zatímco býložravci sáním.

Již z toho je zřejmé, že člověk patří k býložravcům. Ale v celé skupině jsou i podskupiny a zde je nutno dát člověka do společné skupiny. Jeho nejbližšími biologickými příbuznými jsou šimpanz a gorila. Společné znaky: přímá postava, dvě ruce, dvě nohy, ploché nehty na nohou, bez ocasu, oči se dívají před sebe (ne do strany), podobný chrup a zažívací ústrojí, hladký jazyk, mléčné žlázy na prsou (ne na břichu), délka střev 12krát delší než délka těla (u masožravců pouze 3krát delší).

Pokud lze brát společné znaky anatomicko-fyziologické jako argumenty, pak přirozeným modelem pro člověka by byla strava opic. A jak známo, opice se živí zásadně ovocem. Proto opice nemohou žít mimo horké podnebí, kde je dostatek ovoce.

     Člověk se přizpůsobil různým podnebím a různým možnostem potravy. Je možno říci, že za to zaplatil značným zhoršením zdraví a zkrácením života ve vztahu k fyziologickým možnostem. A to proto, že způsob stravování má velký vliv na délku života.

     Je tedy zřejmé, že pro získání a zachování zdraví je nutno přizpůsobit i stravování, které je pro člověka nejpřirozenější, tedy ovocem a zeleninou, a vyhýbat se pokrmům, které jsou pro něj nepřirozené, tedy masité.

     Živíme-li se ovocem a podobnými výrobky „celistvosti“, nemusíme zabíjet zvířata.

VEGETARIÁNSTVÍ A ZDRAVÍ

         Vegetariánství je nejnáležitější formou výživy pro člověka. Ovšem v naší době je již jen málo míst na zemi, které je možné nazvat „body dlouhověkosti“, které budí obdiv badatelů.

         Klasickým příkladem takovéto společnosti je národ Hunza obývající tzv. „šťastnou dolinu“ v Himálajích, ve výšce 2.000 m nad hladinou moře, v horách pokrytých ledem. Tato krajina patří Indii[7] a je blízko hranic s Čínou a SSSR. Sestává ze 150 menších míst s několika tisíci obyvatel. Místo je dokonale izolováno vysokými horami, přístup je velmi nesnadný. Usedlíci jsou rasově podobní Evropanům. Pověst hovoří, že jsou to potomci utečenců z armády Alexandra Makedonského. Mají svou organizaci, svého krále a radu starších. Nemají však policii ani vězení, nejsou zapotřebí, protože nedochází k narušování veřejného pořádku. Klidná, souladná nálada, plná humoru a optimismu je charakteristickým znakem těchto lidí, pramenící jistě z jejich nádherného zdraví a radostné nálady. Vůči hostům jsou tito lidé pohostinní a upřímní. Váží si svých starců, kteří mají velkou autoritu. Stařeckou otupělost a nemohoucnost tam neznají. Lidé, kteří již značně překročili stovku, pracují na poli a konají dlouhé výlety do hor.

         Protože Hunzové mají málo úrodné půdy, jsou nuceni skromně se stravovat, ba mnohdy hladovět, mají jen zeleninu. Jsou příliš chudí na to, aby pěstovali psy, kočky a prasata. Každodenní potravou jsou placky a polévky z celého zrní, zelenina a ovoce. Cukr a bílá mouka nejsou známy.

         Jušikava prozkoumal 200 Japonců stoletých a starších a zjistil, že většina z nich se živila pouze rostlinnou stravou.

         Vegetarián praví, že stolice maso jedících silně páchne a stejně tak i jejich krev se rychleji kazí. Je pravdou, že při požívání masa se tlusté střevo stává líhní hnilobných bakterií, jejichž toxické a páchnoucí produkty nejen že odcházejí s výkaly a střevními plyny, ale vstupují i do krve a některé z nich mohou v letní době vycházet s potem a dýcháním.

         Čím větší je ve společnosti spotřeba masa, tím větší náklonnost k nemocem, jako je zánět slepého střeva, rakovina (především tlustého střeva), nemoci duševní a degenerativní.

         Zajímavý je vliv vegetariánství na psychiku člověka. Děti, vychovávány bezmasou výživou, jsou mírnější, snadněji se zvládnou, vychovávají. Mají více rozvinutý morální smysl se sklonem k soucitu a obětavosti. Jsou rovněž vytrvalejší v duševní práci a lépe snášejí fyzické nesnáze.

         Nejsilnější a nejvytrvalejší zvířata, jako slon, velbloud, kůň, gorila, jsou vegetariány, jsou mírnější, zatímco masožravá zvířata jsou dravá a krutá. Když se však toto od přírody divoké zvíře přizpůsobí na bezmasou stravu, což je poměrně snadné např. u psů, je možno pozorovat překvapivou změnu jejich chování, stávají se pokojnějšími, přátelštějšími.

         V této souvislosti citujme mínění lorda Byrona, že požívání masa podněcuje lidi k válkám a prolévání krve. Člověk, který má sklon k mučení zvířat a je bez soucitu k jejich utrpení, bude mít vždy větší sklon k zabíjení a mučení i lidí, pokud k tomu bude mít příležitost. Vegetariáni praví, že maso je pokrmem, který vzbuzuje negativní, agresivní instinkty, přičiňuje se k nepřátelství a nenávisti jak mezi lidmi, tak i mezi národy. Dává rovněž i sklon k alkoholu, kouření a jiným nešvarům. Mezi vegetariány není kuřáků a alkoholiků. Jsou to lidé zdraví, mají soudnost a silnou vůli, schopni zdravotní askeze.

         Vegetariáni dovolávají se i přírodního instinktu člověka, který se rád dívá na ovocné sady, dozrávající ovoce, což u něj vyvolává pocit krásy, zatímco kusy masa mrtvých zvířat dávají pocit nelibosti, snad i lítosti. Ne každý je schopen zvířata zabíjet. Mnohdy, obzvláště děti, je třeba nutit k požívání masa, pokud ještě mají přirozený instinkt. Teprve, až si na maso zvyknou, začíná jim chutnat.

2. část >>>